Jak jsem spustila evakuační alarm uprostřed Vídně

By 9:00

Hezké ránko :)

Pokud sledujete můj instagram, asi vám neušlo, že jsem zase balila kufřík a opět se přemístila. Nejprve z Prahy k rodičům a následně od rodičů do Vídně, pak zase z Vídně k rodičům a teď zpět do Prahy :D Ano, jsem tak trochu cvok na cestách, co by bez kufru nebyl schopen přežít :D A jak se znám, tak vám říkám, že letos ještě aspoň jednou do zahraničí zavítám. Vůbec nechápu, že můžu tolik cestovat, když i moje cestování na jeden den znamená plný kufřík a několik příručních zavazadel. Kdyby náhodou, že jo. 




Do Vídně jsme jela s taťkou, který tam jel pracovně jako průvodce. Já byla takový jeho doplněk, co občas pohlídal fakančata - rozuměj 17-18leté středoškoláky, kteří by správně neměli chlastat, kouřit, ale já dělala, že to nevidím. Stejně jako jsem chytala záchvaty z těch jejich infantilních vtípků a pořád jsem vzpomínala na to, když já jsem byla mladá a naši kluci ze třídy dělali kraviny a já se jako správný ocas vždycky někde přichomejtla. Pak jsme měli neomluvené hodiny a důtku ředitele :D Co naděláš.

Vyjížděli jsme v úterý o půl 4 ráno, takže ve 2 budíček a hurá na čumendu dalšího města. Ráno kolem 9 jsme dojeli do jedné nejmenované rakouské společnosti. Probíhala tam zrovna nějaká konference, studentíci se tam ucházeli o job, všude kravaťáci, všechno nažehlené a dokonalé. Slušně jsem odmítla nabídku, jestli nechci na jednu prezentaci zůstat, ale upřímně...donedávna jsem ani nevěděla, co je logistika, takže nějaké takové přednášky šly absolutně mimo mě. Místo toho jsem si raději odskočila opucovat ten nevyspaný xicht a zamířila zpátky do autobusu...co si budeme říkat...po cestě jsem se samozřejmě ztratila. Trochu mě děsilo, že nevím, jak ven, všichni kolem mě mluví německy a já umím pouze Ausfahrt (toto slovo znamenající "výjezd" jsem se naučila při minulé návštěvě Německa. Do té doby jsem si myslela, že je to nějaké německé město u Drážďan, na které ukazují všechny šipky z dálnice...jen mi bylo sakra divné, proč je značeno úplně všude :D a pak mi to cvaklo...to není město, to je výjezd :D ).... no a pak to přišlo. Trochu pomatená a utíkající z dosahu kravaťáků jsem vrazila do dveří a najednou se spustil alarm. Půlka budovy začala šíleně houkat a lidi začali utíkat.......
No, pokud bych to měla shrnout, dostala jsem zdupa, červená jsem byla až na prdeli a bylo mi vysvětleno, že jsem spustila evakuační alarm. Hmm....tak tam asi Ausfahrt nebyl, no :D
Přiznávám se, že jsem si málem kákla strachy. Nejenom z té situace, ale i z toho, že mě táta vydědí. A víte jaká byla jeho reakce? "Haha, doufám, že si po tom spuštění utekla" :D ne, no..


Po exkurzi jsme zamířili k hundertwasserhausu, což je hrozně barevný a originální barák, ve kterém chci bydlet! :D Po půl hodině šmatlání po okolí jsme se rozhodli, že je na čase zavolat řidiči, aby nás zase hezky nabral, když v tom chcípl telefon. A číslo nikdo jiný neměl. Panika. SIMky prohodit nešly, protože jsme nikdo neměli ten chytrý drát, kterým šuplíček na SIMku otevřete, navíc každý máme tak trochu jinou velikost SIMky, takže by se prohodit nedaly, nikdo neměl powerbanku, nabíječku ani číslo na řidiče. A tak jsme zůstali uvězněni uprostřed města pochybující o tom, že ještě někdy uvidíme ten vyhřátý bus a naše věci....Nakonec jsme čislo zjistili přes 5 dalších lidí, které jsme obvolávali :D









Po Hundertwasserhaus jsme zamířili do zámku Schonbrunnu a přilehlých zahrad a poté zamířili na ubytování. Moje nadšení z toho, že je na čase jít spát upadlo přesně ve chvíli, kdy jsem zjistila, že spíme na poschoďových postelích...a já spím nahoře. Řeknu vám, že nikdy doposud jsem nahoře nespala. Prostě proto, že mám z toho fobii. Celou noc jsem tak ležela přimáčknutá na stěně a přemýšlela nad tím, jestli je reálné, abych spadla dolů. Dělala jsem si v hlavě statistiky, kolikrát jsem spadla z postele, jestli z ní padám doma..a tak :D Hlavně aby se mi v noci nechtělo čúrat :D Ráno mě pak z postele musel sundávat taťka, protože jsem byla tak moc připosraná, až to hezké není :D 







Ve středu jsme zamířili na prohlídku města a následně do Primarku♥ Co se týče památek, tak centrum je hrozně pěkné. Ať už je řeč o radnici, parlamentu nebo divadle. Určitě stojí za to, si všechno projít a podívat se. 

Parlament











 Co se týče Primarku, byl to ráj, ale 2 hodiny jsou na Primark zatraceně málo, takže jsem nakonec do košíku naházela všechno a doma teprve zjišťovala, že mi některé věci tak úplně nejsou, a tak holt šly na Vinted. 
Takže dámy, pokud byste měly zájem o nějaké primark věcičky, mrkněte mi na profil :) Postupně ještě něco přidám. Jen jsem to nestihla nafotit.
Primark ve Vídni je daleko menší než v Dráždaněch, ale taky naprostý ráj. Co se týče cen v Rakousku (ve Vídni), jsou vyšší než v Německu, takže tam levno není. Kosmetika se tam nevyplatí kupovat. 

A co jsem si pořídila? Kabelky. Klasicky :)














You Might Also Like

1 komentářů