Minule jsem tu psala o jednotlivých opatřeních, které nás při cestě do Řecka čekaly, dneska Vám ukážu fotky a řeknu něco o dovolené.

Letošní dovolená byla vyloženě vymodlená. Nebudu počítat, kolik nocí jsem nespala, protože mi kvůli koroně viselo až moc peněz ve vzduchu a neměla jsem jistotu, že je ještě někdy uvidím. Nebudu počítat, kolikrát jsem brečela, protože jsem narychlo všechno musela rušit, měnit. A pořád dokola. Místo červnové dovolené s cestovkou jsem díkybohu dostala voucher, a tak jsme se rozhodli, že ho ještě letos proměníme v dovolenou, protože kdo ví, co se bude dít příští rok. Současná situace je nevyzpytatelná a člověk si nenaplánuje ani příští víkend, že jo. 

Letošní dovolená asi není pro nikoho podle jeho představ.

Stále jsem přešlá z toho, že jsem dva letošní plány musela zrušit a přišla tak nejenom o důvod se na něco fakt těšit, ale i o dost peněz :( Já vím, stále se dá cestovat po krásách Česka, ale po těch cestujeme o víkendech a přiznám se narovinu, že nejsem zrovna fanoušek Česka, protože městečka tu jsou fakt malinká a člověk je projde za pár hodin a pokud nejsem fanoušek hor, kaváren nebo vinných sklípků či přehrad, zase tolik možností není. #JsemNáročná

Letošní léto je navíc "nařízené", takže náš první výlet musel být už koncem června. Původně zněl plán jasně. "Bude Mnichov", jenže listování na Bookingu mě trošku zmátlo, protože skoro u každého hotelu psali, že můžou vyžadovat přesně itinerář cest, důvod příjezdu a informace o hostech. A cestovat čtyři hodiny tam, abychom zjistili, že nás třeba do hotelu vůbec nevezmou, a pak zas jet čtyři hodiny zpět, se mi moc nechtělo...

Proto se na poslední chvíli plán změnil a volba padla na Lipsko & Halle..

Předvánoční Drážďany.

Viděla jsem už spoustu vánočních měst - ať už těch u nás, tak v zahraničí. Ale vždycky se nakonec vracím do Drážďan, protože to tam miluju - přes rok i na konci roku. Prostě pořád❤️.

O víkendu jsme s drahým vyrazili do Erfurtu - městečka uprostřed Německa. Vzhledem k tomu, že mi přišlo poměrně dost reakcí, tak jsem usoudila, že napíšu článek (i kdybyste nechtěli :))).

Přiznám se na férovku, že do nějakého minulého týdne jsem neměla ani páru o tom, že Erfurt existuje, natož kde leží. Moji neznalost změnil Luk, který tohle městečko vyhledal v nabídce zájezdů na vánoční trhy - a já jako správný rozmazlenec rozhodla, že se mi autobusem jezdit nechce (protože prostě nákupy a brzké vstávání, které mi stačí už přes týden, že joo) , a tak jsme vytáhli auto.

Dneska zakončím svoje povídání o nejlepší letošní dovolené (i když svoje nedostatky taky měla - chyběl mi Luk a moje dvě myšandy). Už jsem Vám tu psala o Fuerteventuře i Lanzarote. O těchto dvou Kanárských ostrovech, které jsou každý úplně jiný, ale zároveň mají hodně společného.

A dneska vás zahltím fotkama z Tenerife. Na tomto ostrově jsme zakončili naše dvanáctidenní putování. Jo, byly to hrozně smutné dny, protože jsem přesně ten typ člověka, co se sice nijak výrazně "neteší" někam, ale když se má pak vrátit zpátky domů, tak to prožívá a hází psí oči.  

Už jsem Vám psala o svých třech dnech na Fuerteventuře - článek TADY a teď Vám ukážu krásy Lanzarote.  Lanzarote je 4. největší Kanárský ostrov (takže vlastně nejmenší z těch nejznámějších). Jeho délka je okolo 55km, šířka 18km. Jedná se o nejsušší ostrov bez pitné vody, která se musí získávat odsolováním z moře. Proto je Lanzarote ještě o něco depresivnější, sušší a méně zelený než Fuerteventura a všechno tam tak nějak vzniká "bez vody".

Ahooj, zdravím Vás z teplých krajin z Kanárských ostrovů. Původně jsem chtěla sepsat jeden článek o celých Kanárech, ale nakonec udělám články tři - a to o každém ostrově zvlášť, protože mám milión fotek a navíc bych všechno zapomněla, než bych dojela zpátky domů - rozumíme si, ze jo #pametJakoDuchodce 😂

Ahoj ahoj, dneska si pro změnu zase dáme cestovatelský deníček :-)

V půlce září jsme s mým drahým vyrazili na prodloužený víkend do Berlína. V Berlíně jsme už byli před dvěma lety (ČLÁNEK TADY), ale v listopadu to nemělo takové kouzlo jako "uprostřed léta" v září. Perfektně nám vyšlo počasí, takže i když jsem měla nabalené tři kabáty a "hrubé" tenisky, nakonec jsem musela sáhnout po lehčích verzích svých oblečků, protože 24 stupňů, jsem upřímně nečekala :)

Ahoj, ahoj!

Dnešní článek bude spíše plný fotek, než povídání, protože jsem celou sobotu pečlivě cvakala a v neděli upravovala :)

Nemůžu si pomoct, ale příjde mi, že letos to léto uteklo neskutečným způsobem. Jako by to bylo včera, když byl poslední školní den (ten den si pamatuju moc dobře. Porouchalo se mi auto a já celý den obvolávala servisy a snažila se nějak odborně popsat to, že je rozbitý a nevím, co mám jako dělat, protože jsem ženská a jedinou věc, co chápu je, že má auto čtyři kola a volant :). .

Paříž. Kdo ji nenavštívil, jako by nebyl.

Tohle město miluju už od dětství. A vždycky jsem si tady přála žít - jenže roky plynou a já nejenom, že nedělám nic pro to, abych svůj sen uskutečnila (třeba jsem vystudovala trochu nepraktickou školu :), ale zároveň neumím ani slovo francouzsky, takže to spíše vidím na své "poutní místo".

Minulý týden za mnou přijeli na prodloužený víkend rodiče. Dokud je člověk student, jezdí si pravidelně napěchovat kufr výslužkou a žaludek pochutinama za rodičovstvem, ale ve chvíli, kdy už je "jako" dospělej, má vlastní život a bydlení na druhém konci republiky, jsou společné chvíle daleko vzácnější.

Naši přijeli ve středu a zdrželi se do neděle. Nebudu kecat, trošku jsem se bála, že se v našem pidi bytečku ušlapeme, ale nakonec byl opak pravdou. Téměř jsme se nepotkávali. V každou hodinu byl doma někdo jinej a společně jsme se všichni sešli jenom pozdě večer v pyžámkách u skleničky vína #byzylajf

Ve středu jsme se vrátili z naší dvanáctidenní dovolené v Turecku a přiznám se, že bych okamžitě balila kufry znovu a zase někam vyrazila. Většinu roku žijeme dost aktivně - jezdíme na výlety, chodíme na procházky, naše dovolené jsou většinou poznávací, ale jednou za rok si vždycky dopřejeme pár dnů, kdy se prostě rozplajznem na lehátku a žereme :D Nanuky v deset večer jsou pak pravidelná denní strava a ráno nás nikdo z postele nedostane (ani ty uřvané děti, které lítají po chodbách hotelu už od šesti rána a jejich matinky je vesele podporují v jejich aktivitě. "Vždyť je to ještě dítě....")

Na této dovče se mi povedlo totálně propadnout pizze, přečíst 3,5 knihy, opálit si všechny nenormální plavky, zatímco ve dny, kdy jsem měla ty normální, to nějak nešajnilo, v součtu to bude tak 12 hodin, které jsem strávila drbáním všech koček v okolí a utratit šílenou hromadu peněz za smoothiečka a za pokus nás zabít....

Všude dobře, v Římě nejlíp.

Na tuhle dovču jsem se sice moc nestihla těšit (protože pořád něco), ale o to víc jsem si ji užila, a tak po příjezdu domů na mě padla taková ta depka "a teď zas jenom práce".

Tentokrát jsem letěla s kámoškou z gymplu Lučinkou, takže jsme si udělaly pořádnou dámskou jízdu jak se sluší a patří. A hlavně hromadné trénování angliny. Na gymplu jsme spolu na ajinu seděly, takže naše setkání v zahraničí byla obrovská výzva. Domluvíme se? Umíme ještě něco? Kdo z nás je lepší a kdo víc stupid? Otázky. Samé otázky :) Nakonec jsme zjistily, že jsme obě stejně stupid a co neví jedna, druhá ji zachrání  anebo že sebe udělají debila obě..

Hodně se mě ptáte jak a přes co cestuju a na kolik mě moje výlety výjdou, proto jsem se rozhodla, že vám tentokrát rozepíšu jednotlivé částky. 

Které německé město je podle mého to nejhezčí? 

Po tomto víkendu říkám Regensburng nebo-li Řezno.

Nachází se v Bavorsku, cca 250 km od Prahy, protéká jim Dunaj a je na seznamu UNESCO. 

Jedná se o poměrně velké město - cca 150 tis. obyvatel a skvělá je na něm dostupnost, protože se jede celou cestu z Prahy/Plzně po dálnici.

Každý už musel postřehnout, že miluju cestování. Hrozně ráda poznávám nové města, místa, lidi... A na zimě mě hrozně nebaví, že cestovat nemůžu. Lyžovat neumím a chození po horách v zimě mě děsí. Vždyť přijde lavina a já umřu, že jo. A taky mi bude zákonitě zima. Jako celou zimu. Denně. Pořád.

Proto vždycky, když se udělá trochu hezky, sedáme do auta/busu a mizíme někam za poznáním.

Ještě před Vánoci jsme se rozhodli, že je na čase si udělat nějaký další výlet. Poznat zase něco nového a na víkend vypadnout mimo Prahu. Tentokrát jsme nechali moje nejmilovanější Německo spát, a navštívili naše další sousedy - Rakousko.

Minulý víkend jsme s Lukem zamířili do Monaka.
Co vám budu říkat. Byl to chaos a málem jsme ani nikam nejeli.
Čtyři dny před odjezdem jsem totiž skončila na pohotovosti. Oční.
Drahá polovička se totiž rozhodla, že mě v noci obejme a místo mých ramen, objala moje oko. Skoro to samé, co? :D
Chomáče vypadlých řas, slzy a přesvědčení, že budu slepá. Neviděla jsem nic a nevěděla, co mám dělat. V Praze žádnou oční pohotovost neznám a hlavně jsem ani nebyla ve stavu, kdy bych někam mohla cestovat...

Nastavit budíka, nabalit sváču a jede se do ciziny! :D

Nevím, co se mi to stalo, ale ještě tři roky zpátky mě cestování nebavilo. Výlet byl přípustný pokud se nejelo dál, než 50 km a spát jinde než doma, byl prakticky horor. Miniaturky cestovní kosmetiky pro mě byly něco neznámého, stejně jako jsem využívala řidičák pouze k jízdě "kolem komína".

Ahoooj!

Jak jste si užili Velikonoce? Nebo to taky neslavíte? Od té doby, co už nejsem na gymplu, Velikonoce neřeším. Najednou mě už nemá kdo mlátit :D Což je sice super, ale na druhou stranu mi chybí, jak mě kluci ze školy házeli do vany, stříkali po mně čistič na okna a vůni do záchodu a já jsem je za odměnu hned v 7 ráno šíleně ožrala. Takže reálná šance, že zvládnou dalších 10 zastávek, které měli naplánované, byla nula, protože popadali do příkopu už u našeho baráku :D Mělo to své kouzlo♥

V sobotu jsme s rodinkou zamířili do Krakowa. Nikdy jsem tam nebyla, takže to byl ideální výletek. Minulou sobotu jsme byli s Drahoušem v Drážďanech a příští frčím do Lipska. Miluju tyto jarní cestovatelské soboty♥