Jaro? Kéžby!

Před dvěma týdny jsem se totálně nadchla myšlenkou, že je tady předčasné jaro. Venku se přestalo stmívat ve 4 hodiny odpoledne, do práce jsem taky jezdila za světla, nebe najednou nebylo tak šedé jako obvykle a vzduch byl cítit prostě jinak. A tak jsme se rozhodli, že je čas na náš první letošní výlet. Nasadila jsem hrdě trenchcoat a vydali jsme se do německo-polského Görlitzu.

Byli jste letos připraveni na zimu?

Nebo jste si uprostřed mrazů uvědomili, že vám chybí rukavice, boty, šály a kabát? :-)

Já se každý rok zásobuju zimním oblečením v Primarku, protože vím, že mi jeden kabát nestačí, stejně jako rukavic potřebuju nejlépe celý kartón, protože je vždycky někde ztratím, prodřu, zničím... :) 

Letos to ale s Primarkem nevyšlo a já si najednou uvědomila, jak jsem na tomto levném řetězci v zimě závislá. A tak nastalo kolečko objednávání a vracení na internetu a shánění zimního kabátu, kalhot a za normální situace i bot, ale ty jsem si nakonec odpustila s tím, že nové si koupím až ve chvíli, kdy bude svět zase v pořádku, protože u popelnic, ve frontě před obchodem ani ve tmě na večerní procházce kolem baráku (tzv. "na blbečka") je nikdo neocení. 

Celkem by mě zajímalo, jestli někdy nastane doba, kdy si tyhle články budu číst a budou mi připadat absurdní anebo se současná situace stane normou a naopak mi budou připadat absurdní věci typu "chodíme do kaváren a do obchodu". Bože, jak mě se stýská po loňském roce...

Pamatujete si, kdy jste si naposledy řekli, že jste fakt šťastní?

Kdy jste se celý den smáli a užívali si každou minutu daného dne? Dřív jsem smích a dobrou náladu brala jako samozřejmost. A kolikrát se už tak z principu tvářila jak nasraný bubák. Protože proč ně, že.  Teď si všeho tak nějak víc vážím. Moct si dát kafe a snídani ve městě byla jedna z nejlepších věcí letošního podzimu. A tak s radostí vzpomínám na ten jeden pátek, kdy nám sice zavřeli bazén a saunu, kam jsme se chtěli jít vyhřát, ale i tak jsme si zlepšili den aspoň procházkou a snídaní...a hromadou smíchu, protože jestli je něco fakt vtipného, tak to jsou moje pokusy o pózy, kdy se pracně našteluju tak, abych vypadala hubeně a vysoce, a Luk pak zčistajasna pronese něco jako "Stojí ti chlup".

Zvláštní, jak letošní rok utíká neskutečnou rychlostí, ale zároveň máme pocit, že se neskutečně vleče a všechno to už trvá tak dlouho. Ale i tak věřím, že brzo bude po tom nejhorším a zase se budeme smát na ulici bez roušek. 

Nedávno se mě někdo ptal, co je pro mě důležitější. Jestli móda nebo kosmetika. Co mě baví víc.

Mám-li být zcela upřímná, tak daleko více utrácím za oblečení a doplňky, protože stále je pro mě důležitější mít super outfit, než mít super makeup. Ráno většinou nestíhám, takže můj každodenní look je složený z linek, tvářenky, rozjasňovače a nude rtěnky. Ale to, co si vezmu na sebe řeším prostě víc, protože pokud se v tom necítím, dokážu být celý den protivná a prudérní #ženská

  

Letošní léto bylo poněkud zvláštní. Začalo až moc pozdě, tak nějak nečekaně a o to víc mě zastihlo absolutně nepřipravenou a letně nenaladěnou (čti s loňskou garderobou naházenou v kufru nebo zapomenutou u rodičů). Ještě v květnu jsem si kupovala šaty s dlouhým rukávem a těšila se, až je budu nosit s černýma punčochama a s kotničkovou obuví :) Jeany byly moje BFF a představa opalovaček na rozpálenem slunci byla dost scifi...

A pak to přišlo. Nečekaně, neohlášeně, ve vší parádě..Takže nakonec jsem přece jenom musela vlítnout i na letní výprodeje a pár kousků, ve kterých se neupeču, si koupit. Jednou z letošních novinek jsou tyhle maxi šaty v mint barvě z Reserved, které se mi líbí, ale finální verdikt vznesl až můj přítel, který mě s nimi hnal ke kase :)  Nejlepší na nich je, že všechno zakryjí a mají hrozně příjemný materiál.

Rok 2020 je ve znamení rozbité elektroniky :)

Jinak si nedokážu vysvětlit, proč mi poslední dobou tak nějak všechno odchází. O tom, že ze dne na den mi během karantény odešel objektiv, jsem vám psala...a o 2 týdny později raději odešel i foťák. Ať mám celou tu výbavičku kompletní :)

Takže letos jsem udělala Olympusu rekordní tržby a doufám, že nějaké 4 roky budu mít od podobných nákupů pokoj 😀

Tyhle outfitovky vznikly ještě na nebožtíka Olympus pen PL7, ale použila jsem nový objektiv - 25mm, který je něco mezi univerzálem a něco mezi portrétovým. A jsem moc mile překvapená. Objektiv mi ze všech vyhovuje asi nejvíce. Vyfotí detaily, portrét, ale i krajinu či květiny. A hlavně mi místo čtyř brad dělá jen dvě, což je moc příjemné pro moje sebevědomí 😅

Další outfit, který vám tady ukážu, je poskládaný z letošních úlovků. Na rovinu přiznávám, že nejsem minimalista a každé léto je pro mě výzva si pořídit nějakou novou garderobu.

Sukni jsem ulovila na letošním ZOOTletu, na který jsem se tak moc těšila, až jsem na něj zapomněla, a tak mi ho musela připomenout kámoška smskou, kde jsem, že čekala, že mě tam potká 🙀

A vzhledem k tomu, že počasí bylo typicky víkendové (uchcané až běda), tak jsme nastartovali káru a utíkali ukořistit něco z výprodejů. Já si pořídila tři kousky - šedé tílko s krajkou, žlutý kabátek a tuhle vínovou plisovanou sukni, která vzbudila na instagramu tolik ohlasů, až jsem z toho překvapená. Já si sukni vůbec kupovat nechtěla, ale Luki mě o ni přesvědčil a ještě, že jsem si ji pořídila, teď bych ji nejraději nosila pořád.

Dalším novým kouskem je hnědý svetřík s krátkým rukávem z H&M. Vůbec nevím, co mě to popadlo, hnědou nenosím, ale když ta hnědá vypadá ve všech těch outfitech na instagramu parádně. Parádní je i moje nová (a snad i poslední) kabelka DKNY. V této chvíli mi už chybí jen pudrová crossbody, a pak budu mít všechny barvy a styly kabelek, které potřebuju.

Jaký je Váš nějoblíbenější outfit na léto? Co nejčastěji nosíte? A kolik šatů doma máte?

Pro mě jsou absolutní nezbytnost dlouhé letní šaty. Nebudu je počítat, ale tipuju, že takových 20 kousků mám určitě :) Nejvíce jsem si oblíbila maxišaty nebo ty, které jsou ke kolenům. A čím volnější, tím lepší.

Nesnáším totiž, když se na mě něco lepí, takže úzké kalhoty i kratší střihy jdou v létě do háje, protože není nic hnusnějšího, než když se v MHD přilepím k sedačce 😁 popř. mi chlupatá židle v kanclu vytetuje potisk do stehen #holčičíproblémky

Tyhle šaty jsou letošní úlovek z H&M. Stály mě asi třistovky, takže jsem se smířila i s faktem, že jsou mi velké a potřebuju k ním pásek, který zamaskuje fakt, že mám všitý pas u kolenou😂

Jo a TOMSky - to je nejlepší kup letošního roku. Tak pohodlné "papučky" jsem už dlouho neměla, a tak koketuju s myšlenkou, že ještě potřebuju černé a červené.

Od půlky března, kdy to všechno vypuklo se stalo tolik věcí... a ve finále vlastně vůbec nic. Stále žijeme, stále jsme.

Změnili jsme se?

Uznávám, že jsem začala více vařit, péct a našla se v tom. Stále jsem si ale nenašla čas na to, abych začala žehlit, vymalovala si doma, vyčistila koberec nebo se zase začala učit anglicky a španělsky. Teď už ale pro to nebyla výmluva "není čas", teď jsem si už konečně musela přiznat svoji slabou vlastnost - lenost!

Přiznám se, že jsem v některých věcech takový typicky komerční  nenáročný člověk. Miluju Valentýna víc než první Máj, Halloween mi přijde daleko lepší než české dušičky a o Vánocích preferuji Santu před Ježíškem. Moje narozeninová oslava by měla být plná balónků a rozlučky se svobodou by měly být v limuzíně. 

Na letošní zimě bylo nejlepší, že ne vždycky se člověk musel navlíct jak sněhulák. Letos jsem si naopak užívala koženkovou bundu v lednu, lehký kabátek v únoru a holé kotníky v prosinci. Já vím, takto by neměla vypadat zima. Ale já si ji náhodou užila a letos mi ani nepřišlo, že bych podlehla svoji klasické zimní depresi. Ne tolik jako obvykle. Nejprve mě těšilo příjemné počasí, a po Novém roce jsem zase se zájmem sledovala, jak se prodlužují dny a člověk tak nežije mezi tmou a tmou. 

Dneska vám ukážu svůj Outfit v poměrně přírodních barvách. Světle hnědý kabát jsem si moc oblíbila a nosím ho teď často, na hrubé svetry letos nebylo moc příležitostí - do práce je nosit nemůžu, tam bych se upekla, a v kombinaci s kabátem asi taky. A tak jsem letos kombinovala lehký kabátek a zimní svetr a bylo mi příjemně. 

Kožené tenisky ve zlaté barvě jsou z kolekce Lasocki a jsou pohodlné jak papuče. Kabelku DKNY jsem dostala k Vánocům od Luka a rozšířila tak moji sbírku drahých kvalitních kabelek. Myslím, že už jsem pomalu ve fázi, kdy už mám skoro všechny, které na běžné nošení potřebuji, takže možná i příjde den, kdy začnu šetřit.. 😄

Kalhoty - H&M, tenisky - Lasocki, kabát - Primark, svetr - H&M, kabelka - DKNY

Původně jsem vám tu chtěla napsat  nějakou hlubokou myšlenku, ale je měsíc po Vánocích a můj mozek potřebuje další dovolenou 😄 Proč je ten výlet do Istanbulu až v půlce března? A dovča u moře až v červnu? 😔 

Pamatuju si na doby, kdy jsem nechápala, jak někdo může nakupovat onlajn. Milovala jsem nákupy, chození po obchodech, zkoumání nových kolekcí a zkoušení všeho možného - i toho  fakt nemožného (které jsem si kolikrát odnesla domů... a nikdy si to  pak neoblíkla nebo si to nechala na období "až do toho zhubnu" - tj. nikdy:) . Dřív jsem v nákupácích trávila dost času a byla to taková moje terapie. Dostávala jsem se tak kolikrát ze špatné nálady, rozchodu, kocoviny (joo, tohle fakt nefungovalo) nebo jsem se "jenom" odměňovala. Asi jako velká část nás, milovnic oblečení :)

Kdybyste si mohli vybrat kterékoliv zaměstnání na světě - bez ohledu na to, co jste studovali/studujete, bez ohledu na všechno ostatní...co byste si vybrali?

Co je to to něco, co pro vás má smysl? A po čem jste toužili jako děti?

Poslední dobou se na blogu objevuje čím dál tím více kosmetických příspěvků a méně těch lajfstajlových, já vím. Samotnou mě to mrzí.

Baví mě psát, jenže pořád tak nějak bojuju s tím dospěláckým životem, se kterým se moje já prostě nedokáže smířit a sžít. Je spousta věcí, co bych chtěla sdělit, říct, z čeho bych se chtěla vypsat, mám milión plánů a představ, jak by můj život měl vypadat, jenže pak přijde ten okamžik, kdy si před sebe otevřu prázdný dokument... a místo toho, abych začala něco tvořit, jenom zírám. Zírám, koukám, protírám si oči, a pak se začnu zamýšlet nad tím, proč moucha bzučí. Proč neštěká. Kupříkladu. Nebo proč se nepracuje v noci a přes den se nespí. Pak bych možná byla produktivnější. Já, původem noční tvor přeučený na divnotvora.

Vlastně vůbec nevím jak, ale je tady zase to chumlací počasí, kdy člověk zapaluje svíčky, pije čaj a kapky na nachlazení na litry a nejlepší kámoš je topení a volné odpoledne, kdy nikam nemusí chodit. 

Okay, u youtuberek pravidelně nacházím videa i články o tom, jak je podzim kouzelný, a jak bychom se ho měli naučit mít rádi, ale upřímně..pěkný není :D 

Ale i přes to, jak moc nemám období říjen až únor ráda, tak si pojďme shrnout nějaká ta negativa a pozitiva. 

Občas si říkám, že nechápu, jak lidi mohli žít před tím, než vznikl instagram.

Sama tuto appku miluju, ale stáhla jsem si ji až poměrně pozdě (protože můj tehdejší smartphone nebyl zrovna moc smart :))). Dříve jsem byla hodně aktivní a sdílela téměř všechno - i to, co se reálně nedělo (insta: máme partyy..juchu....! realita: párty nemáme, jenom doufáme, že vypadáme zajímavě s tou skleničkou coly bez rumu a všichni budou závidět:))). Poslední dobou se ale na mých sociálních sítích objevuje jenom tak desetina toho, co dřív. A celkově tak 15% mého reálného života. Proč? Protože jsem tak nějak pochopila, že mě více baví žít, než sdílet (a taky proto, že mám asi hodně nudnej život a nepotřebujete vidět můj každodenní jogurt s vysypaným psyliem na stole, protože se neumím trefit do kelímku k snídani a rychlomejkap s rtěnkou na zubech, protože jsem zaspala)

Až nedávno jsem si uvědomila, jaký je rozdíl mezi "nošením oblečení" a "nošením oblečení". Dřív jsem pohlížela pouze na cenu a měla napěchovanou skříň hromadou  levných hader, které mi prostě stačily. Milovala jsem, že je můžu různě kombinovat a každý den mám na sobě něco jiného. Protože běžný den studenta znamenal v součtu pár hodin, protože potom následovalo domácí pyžámko a večer párty obleček, takže bylo úplně normální nosit obyčejné oblečení za pár korun...

Poslední dobou stále více koketuju s myšlenkou, pořídit si kočku. Jenže pak si vždycky vzpomenu na to, v jakém bytě vlastně bydlím, a tak mi nezbývá, než se smířit s tím, že kočku určitě, ale teď bohužel ne.

Nedávno jsem úplně náhodou narazila na instagram číčavkleci, kde jsem objevila příběh kočičky Majdy, která měla rozdrcenou pánev, protože ji nějaký řidič sejmul a nechal tak. Nikdo si ji nevšímal a procházející lidi ji úspěšně ignorovali. Vždyť to je jen kočka. Kočičky si všimla až slečna z tohoto profilu, zavolala odchytovku a odvezli kočičku k veterináři, kde zjistili, že je chudáček dost zraněná a operace bude drahá. Přiznám se, že když jsem viděla tyhle stories, měla jsem slzy v očích. Jsem taková ta zvířecí máma a nejraději bych zachránila všechny nešťastné zvířatka světa. Na Majdu byla vyhlášená sbírka, kdy se přispívalo na transparentní účet na její operaci. Samozřejmě, že jsem přispěla, zasdílela profil na instagramu (podle statistik to mělo smysl ♥) a její příběh pravidelně sleduju.

Díky této stránce jsem narazila na profil "Bezmaminky", což je instagram a facebook, který se zabývá nalezenými koťátky a kočičkami. Nikdy nepochopím, jak někdo může vyhodit sotva narozené zvíře do popelnice nebo se ho jen tak zbavit, utopit, odhodit, týrat. Nechci ani vědět, co je ten člověk zač a čeho všeho je schopen. Pro mě je to naprosté dno společnosti. Tyhle lidi bych pokutovala takovými částkami, že by je to zruinovalo. Zvíře je živá bytost, má určité emoce, cítí bolest. Není to plyšová hračka. A tak by se  k tomu mělo přistupovat. Za ublížení člověku jsou hodně přísné tresty, ale ublížení zvířeti je podle společnosti v pořádku a nějak výrazněji se to neřeší. 

Celá tahle situace mě donutila se nad danou problematikou zamyslet, a rozhodla jsem se, že budu ta, která bude v dané věci daleko více pomáhat, přispívat na různé sbírky, a když bude něco potřeba, zapojím se. Dokud si nějakého takového ňuňánka nebudu moct pořídit domů, budu se snažit pomáhat aspoň jinak. Protože to spokojené kočičí předení za to stojí♥

Pokud i vy uvažujete třeba nad kočičkou nebo jste podobně založení jako já, myslím, že celý projekt Bez maminky by vás mohl zajímat.

Znáte to. 
Instagram je plný dokonalých holek, které nemají jedinou vadu.

Všechny mají dlouhé štíhlé nohy, roztomilý obličej (i bez makeupu), krásné udržované vlasy a žádnou celulitidu. Všechny jsou bohaté, hodně cestují, každé jejich jídlo je umělecké dílo a jsou to hotové bohyně po všech ohledech.