Leden byl jeden z nejtěžších měsíců poslední doby. Dělo se toho víc, než bych si přála. Každý den bylo všechno jinak a to, co platilo v pondělí, v neděli bylo přesně naopak. 

Trávila jsem hromadu času v práci a když jsem byla náhodou doma, spala jsem. Dokonce jsem začala přemýšlet, jestli se mnou není něco špatně, že jsem pořád tak unavená, ale když jsem se začetla do článků z loňských let, potvrdila jsem si, že je pro mě každý leden hrozná krizovka, kdy ráno vstávám o hodinu později než obvykle a odpoledne prospím na gauči. A hlavně se mi ani nic nechce :)

Ale abych nebyla jen negativní, tak musím říct, že jsem zažila i hezké chvíle a splnila si pár materiálních přání. Tak se pojďme na ně podívat.

 

Ani nevíte, jak bych si přála, aby byl život zase v normě a řešila jsem tradiční problémky na téma "kam o víkendu na výlet, na kterej film do kina a do které kavárny na kafčo s kámoškama". Myslím, že se život do starých kolejí jen tak nevrátí, a tak je třeba si aspoň ty dny strávené doma nějak zpříjemnit. Já dodržuju pár základních pravidel, které mě celkem drží, a tak nedepčím každej den, ale třeba jenom jednou za tři dny :D 



Dodržujte klasickou rutinu - i když mám zrovna homeoffice, snažím se dodržovat určitá pravidla - vstávat každý den ve stejnou hodinu, dávat si tradiční kafe a vodu se šumivkou, hezky se oblíct. I když nemám v plánu kamkoliv chodit, vlasy si myju stejně často jako v době, kdy se každý den někam chodilo. Stejně tak se snažím každý den nalíčit, obléct si i něco jiného než tepláky - třeba letní šaty a svetřík. Aspoň obden se vydám na procházku nebo do obchodu. Jediné, co je pro mě fakt problém je, že nezvládám dodržovat jídlo, a tak snídám ve 4 odpoledne. Ale na tom ještě zapracuju. Možná. 

Buďte v kontaktu s blízkými - ať už na What's appu, instagramu nebo jiných socko sítích. Zatímco dřív jsem bytostně nenáviděla telefonování, teď se mu nebráním. I taková videokonference je vlastně fajn. Anebo pokec s rodiči či kolegy.

Když nemůžete za vínem a tapas do restaurace, musí víno a tapas za tebou. Miluju večerní chill, u seriálu, s vínem a něčím dobrým. Jestli se něčeho nedokážu vzdát, tak to jsou sýry a olivy, zatímco Luki zase miluje salámky. Takže naše večery někdy vypadají i takto. Pokud vám právě teče slina, tak mrkněte na edelikatesy.cz, na které mě už původně nalákala Raduška. Těchto mňamózních španělských dobrot tam najdete spoustu. Já můžu doporučit tapas boxík  At roca. 

Slavte jindy důležité dny - já vím, že ty narozeniny a Valentýn doma jsou fakt vopruz, když člověk nic nemůže, ale i na tom jde najít něco pěkného. K výročí jsme si s přítelem koupili nafukovací balonky, k valentýnu výzdobu. Taky jsme si vyměnili dárečky a já dostala kytku, která nám úplně prozářila byt. Každá taková drobnost člověku zlepší náladu a navnadí ho, aby se na něco těšil.  

Netflix & Chill - k tomu asi nic dodávat nemusím, že? Netflix, ale i HBO go u nás frčí téměř pořád. Tolik seriálu jako za poslední rok jsem naposledy viděla na výšce :) Za sebe můžu doporučit například Elitu, Dynastii, Sexuální výchovu, Orange is new black, Glow up, Ty, Smrt nás spojí. Anebo reality show Too hot to handle, Love is Blind, The circle (France, USA, Brazil), Next in fashion. Z vážnějších seriálu pak doporučuji Faudu, Naši kluci, Berlínští psi, čtyři bloky, Chalifát). Na co rádi koukáte vy? 




A co Vám pomáhá se nezbláznit?

Barter spolupráce s Edelikatesy.cz
Kejt//Instantni krása

Dneska si trošku zavzpomínáme na dobu, kdy byl ještě svět relativně v pořádku. Koncem září (nebo začátkem října? Kdo se v těch dnech má letos vyznat, že jo :) jsem se zúčastnila workshopu vázání věnců u hrozně šikovné Ivy z www.diyprojekty.cz.

Na workshopu jsme byly s Andrejkou a Adri a myslím, že jsme se sešly jako naprosto skvělá parta. Hlavně se všechny už dlouho známe, takže to ve finále byl skvělej holčičí večer plnej prosecca, vázání , smíchu a tlachání ♥

Já vím, že s tímto článkem jdu trošku pozdě, protože v této chvíli si můžeme tak maximálně uvařit instantní kafe nebo si nějaké vzít v rámci takeaway. Jenže až tohle všechno jednou (a snad už brzo) pomine, bude třeba naše oblíbené podniky trošku podpořit. Sama jsem z nastalé situace otrávená a mrzí mě, jakým směrem se to všechno vyvíjí. Je mi to zkrátka líto. Je mi líto vážně nemocných, ale i těch, které to postihlo jinak. 

V poslední době jsem objevila pár nových a zajímavých míst a moc ráda bych se o ně s vámi podělila, protože stojí za to. Můžete si je třeba uložit a až někdy budete chtít někam na kafčo, aspoň budete mít inspiraci, kam vyrazit (anebo taky ne).
Všichni dělají rekapitulaci loňského roku, což jsem původně chtěla sepisovat taky, ale přiznám se, že už tak trošku nevím, co se to loni vlastně v souhrnu dělo. Já nehodnotím roky jako celek - neřeknu vám "joo, 2019 byl na chuja/byl nejlepší rok mýho života", protože prostě nebyl. Důležité byly jednotlivé okamžiky, kterých byla obrovská spousta jak v loňském roce, tak i  v tom předtím, či před čtyřmi lety.
Nevím, kdy naposledy tady byl nějaký lajfstajlový post, proto jsem se rozhodla, že si pro jednou udělám pauzu od kosmetiky a zrekapituluju si události posledních dnů. Od návratu z říjnové dovolené se toho stalo tolik, že si už tak nějak nepamatuju, že nějaká dovolená byla.
Sedím v tramvaji, v ruce svírám tašku a pomalu se mi zavírají oči. Všude kolem mě je černočerná tma a já začínám mít pocit, že je nespíše půlnoc.
Tak trochu se modlím, abych neusla a zvládla vystoupit na správné zastávce. Vůbec nevím, kde seberu tolik energie, abych došla domů, uvařila večeři, nabalila si věci do práce, umyla si vlasy, uklidila nádobí z rána a udělala všechno to, co člověk zkrátka udělat musí.
Poslední dny jsou takové....a vlastně celý můj leden byl takový. 
Vánoce jsou za námi a protože jedny z nejčtenějších článků, které se tu na blogu objevují, jsou ty lajfstajlové, rozhodla jsem se, že Vám ukážu, jak se u nás slavilo a co Santa/Ježíšek donesl. Pro vysvětlení - naši mají Ježíška a my s Lukem Santu, protože jsme zkrátka posedlí moderní dobou :D (okay, nejsme...ale přiznám se vám, že mi hrozně vadí takové to kolektivní zpívání koled a všeobecné veselí a příběhy o Ježíškovi a všechna ta lidovost.. jako dítě jsem to musela roky absolvovat v pěveckém sboru a pak i v dramaťáku, takže díky - stačilo :D) Teď mě prosím neudupejte za moje vyznání jménem Santa  a raději rolujte dolů :D
 
 
Taky tak milujete letošní podzim? 
Já jsem z něj úplně u vytržení. Toto počasí mám úplně nejraději - ani vedro, ani zima. Člověk tak může nosit bezďácké kalhoty, svetříky a bílé tenisky, které letos dostávají díky nekončícímu teplu obrovsky zabrat:) (ano, potřebuju nové!)

S drahou polovičkou tohoto počasí využíváme jak se dá (haha, typický úkaz je minulý týden - z práce jsem chodila v 6, ne-li později a víkend jsem strávila v posteli nemocinkatá...haha, já jsem skutečný gurmán!)...a snažíme se cestovat:)

Tentokrát jsme navštívili lom Amerika, Krakov a Drážďany...


Pokud vidíte tento článek, tak se nejspíše stal zázrak a mně se povedlo ho i přes nefunkční WiFi a noťas napsat :) Poslední dobou mě všichni moji kámoši tak trápí - dokonce i mobil stávkuje. Tak já nevím, co se děje. Ale konečně si chci našetřit na novej objektiv na foťák a klasické kolečko - noťas, auto, mobil, bych ráda odložila ještě o rok.

Dneska se chci věnovat dovolené v Chorvatsku. Byla to naše druhá dovolená - tak trochu navíc a tak trochu nečekaná, takže jsme si pojali úplně obyčejně - autem a do úplně obyčejného penzionu. Sváča s sebou!
Ahoj, zdravím z Chorvatska.
V minulém příspěvku jsem psala, že jsem se sem přijela zchladit. Ehm.. Beru zpět. S naším příjezdem prý i neskutečně stouply teploty, a tak si těch 29°C sice užíváme - ale jenom v noci. A to vlastně jen někdy. V apartmánu není klimatizace, a tak díky bohu za ten spásný nápad, kdy mě osvítilo a do auta jsem přibalila i větrák. Sice jsem se setkala s očima v sloup a posměšky, ale všichni víme, že pár let ve vztahu stačí na to, aby se z nás staly matky, co uvažuji pořád o krok napřed :D a všechno ví nejlépe :D
Teď celé dny ležíme u něj a moc nedýcháme :D mám-li být upřímná, tak línou dovolenou jsem ještě nezažila - na pláž chodíme až v poledne, po večeři si občas lehneme a probudíme se až ráno, procházky přichází v úvahu až v 22 hodin a jediná chůze během dne je na nanuk. Ale věřím, že teď je to všude stejné.. Nepamatuju si, že bych někdy zažila tak extrémní vedro. Nebo jsem ještě nikdy nebyla tak zapruzela babice, co se pořád potí. Těžko říct :D
Právě si užívám svoje poslední prázdniny v životě a dost mě to (ne)baví. Na jednu stranu jsem ráda, že teď stíhám věci, které jsem poslední dobu zanedbávala (jo, doteď jsem nevěděla, jak se umývá trouba), na stranu druhou mě to zevlování doma příliš nebere a hrozně chci dělat konečně něco, co má smysl. Divný, že?

V červnu jsem toho stihla opravdu spoustu - třeba dovolenou v Turecku (bože, vezměte mě zpátky. Jsem jak smutný štěně, co projíždí fotky v mobilu a taky fotky hotelu a Turecka na instagramu, všechno srdíčkuje a vyčítá si, že mělo méně spát a více si té dovolené užít). 
Týden po příjezdu jsem si udělala výletek do Čech, kde se mi vdávali kámoši z výšky. Nevěstu jsem česala a líčila a jak mám vždycky obavy z toho, jestli se mejkap na někom jiném povede, tentokrát se mi fakt vydařil. Hohoho!
Další týden mě čekala promoce no a o prodlouženém víkendu jsme si udělali výlet do Varů. 



Když se objevily první fotky z Varů, seděla jsem na gauči u našich a tiše si povzdechla, že letos jsem to zase nestihla (tady aspoň vidíte, jak jsem imunní vůči čtení bulváru - kdybych ho četla, věděla bych, že se to chystá:)). Snad se mi povede na to nezapomenout  a naplánovat si to příští rok. Filmový fesťák ve Varech mě vždycky hrozně lákal, ale z rodného Havířova bych cestovala čtvrt století.
Ve středu, když jsem se doplazila zpátky do Prahy, nás tak nějak napadlo, že Čtvrtek máme oba volný, tak proč tam nezajet, že jo.
Návraty z dovolené jsou nejhorší.
Člověk by potřeboval další týden na to, aby jen tak ležel v posteli, koukal na fotky, vyspával cestování a pofňukal si nad tím, že je zpátky doma. A hlavně pak vymýšlel, kam zas brzo pojede.

Letošní dovolená pro mě byla úplně jiná než dřív. Letos jsem si ji poprvé za 6 let skutečně užila bez stresů a starostí. Dokonce jsem přečetla i dvě knížky - Příběh Služebnice & Mrtvá (takové ty oddechovky na pláž, víte jak - červená knihovna. Ale ta červená nesybolizuje romantiku, ale hromadu prolité krve :D). A ani chvíli jsem nepromarnila zbytečnými starostmi či učením. To až teď - den po příjezdu jsem se zavalila nabídkami práce, psaním životopisů, motivačních dopisů a stresy, že nemůžu pracovat, protože vlastně nic neumím :D Navíc chci málo práce a hodně peněz.


Poslední dobou se mi nahromadila spousta fotek a já přemýšlím, co s nimi. Na instagram se všechno nevejde, že jo. Navíc mám teď novou uchylku - veškerý obsah ladit do barev (divím se, že moje duše perfekcionisty na to nepřišla už dřív). A tak jsem se rozhodla udělat asi tak po tisíci letech taky nějaký "One year in pictures". Navíc podle statistik jsou ty osobní články úplně nejčtenější (proboha proč? to jsem tak zajímavá?? :D )...a já se přitom tak snažím u psaní recenzí :D

Ahoooj!

Jak jste si užili Velikonoce? Nebo to taky neslavíte? Od té doby, co už nejsem na gymplu, Velikonoce neřeším. Najednou mě už nemá kdo mlátit :D Což je sice super, ale na druhou stranu mi chybí, jak mě kluci ze školy házeli do vany, stříkali po mně čistič na okna a vůni do záchodu a já jsem je za odměnu hned v 7 ráno šíleně ožrala. Takže reálná šance, že zvládnou dalších 10 zastávek, které měli naplánované, byla nula, protože popadali do příkopu už u našeho baráku :D Mělo to své kouzlo♥

V sobotu jsme s rodinkou zamířili do Krakowa. Nikdy jsem tam nebyla, takže to byl ideální výletek. Minulou sobotu jsme byli s Drahoušem v Drážďanech a příští frčím do Lipska. Miluju tyto jarní cestovatelské soboty♥
Minulý víkend za mnou přijelo rodičovstvo a udělali jsme si takový hezký rodinný víkend. Od té doby, co žiju v Praze, se zase tolik nestýkáme, ale o to víc si užívám, když spolu nějaký ten čas trávíme :) Upřímně mi dost chybí.

Baví mě, když je najednou hostím já místo toho, aby se o mě starali oni. Když můžu uvařit, upéct a předvést se, že už umím umývat okna, zařizovat byt a občas i vytřít podlahu (ale to já ještě moc neumím..vždycky raději řeknu, že jsem zapomněla nebo že jsem už ji stihla zasvinit :D). Mamka nám na víkend naplánovala návštěvu Botanické zahrady v Tróji, kde zrovna probíhá velká výstava Orchidejí - Fata Morgana. 
Přiznám se, že letošní Vánoce byly jiný.
A nevím proč...
Byly hrozně pěkné...
Dospělé, ale pěkné...
Jestli je pro můj rok 2017 něco charakteristické, tak je to cestování.
Ještě nikdy jsem za rok nestihla procestovat tolik míst. Posunout se. Občas sedím a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, že zatímco loni touto dobou jsem si o Vánoční Praze mohla nechat zdát tak během jednoho víkendu, o rok později si všechny ty pražské uličky můžu procházet denně. Každý den můžu chodit na Staromák, popíjet punč a nasávat atmosféru. Zatímco loni jsme byli nedospělá písklata, letos je všechno tak nějak dospělácké a vážné.
Německo je moje srdcovka. Miluju Drážďany, Berlín a teď i Norimberk. Přiznávám se, že do letošního září jsem byla tímto státem nepolíbená, ale teď když mám vymyslet výlet, kam se zase vydáme, vždycky zvítězí naši sousedi. 

Tentokrát jsme nechali auto doma a vydali se na jednodenní výlet autobusem. Abychom se oba mohli opít punčem. To, že jsme si punč nakonec nedali, je věc druhá :D
Vyjíždělo se v 6:30, což pro mě znamenalo budíček v 4:30 a to jako není žádná prdel :D Jsem totiž přesně takový ten člověka, co ráno (asi tak do 9) vydává jenom skřeky a čumí do blba, na druhou stranu jsem nejvíc produktivní právě večer :) Den předtím jsem ještě byla v Olmíku, navštívit Lucinku a vracela se domů pozdě. Takže nachystat sváču na cestu, do kabelky zabalit troje rukavice a frčíme spát :D