Právě si užívám svoje poslední prázdniny v životě a dost mě to (ne)baví. Na jednu stranu jsem ráda, že teď stíhám věci, které jsem poslední dobu zanedbávala (jo, doteď jsem nevěděla, jak se umývá trouba), na stranu druhou mě to zevlování doma příliš nebere a hrozně chci dělat konečně něco, co má smysl. Divný, že?

V červnu jsem toho stihla opravdu spoustu - třeba dovolenou v Turecku (bože, vezměte mě zpátky. Jsem jak smutný štěně, co projíždí fotky v mobilu a taky fotky hotelu a Turecka na instagramu, všechno srdíčkuje a vyčítá si, že mělo méně spát a více si té dovolené užít). 
Týden po příjezdu jsem si udělala výletek do Čech, kde se mi vdávali kámoši z výšky. Nevěstu jsem česala a líčila a jak mám vždycky obavy z toho, jestli se mejkap na někom jiném povede, tentokrát se mi fakt vydařil. Hohoho!
Další týden mě čekala promoce no a o prodlouženém víkendu jsme si udělali výlet do Varů. 



Léto je v plném proudu a s ním i výprodeje.

Tak schválně, co jste ve slevách zatím ukořistili?
Já letos vzala útokem Reserved, kde jsem vykoupila kolekci šatů, pak taky H&M, kde si nakupuju halenky a kalhoty. No a nesmíme opomenout ani kosmetiku.
Výprodejů je všude spousta, stačí se jenom pořádně rozhlídnout a vybrat si, co se vám líbí. Nejhorší jsou takové ty unáhlené nákupy, kdy červené cedulky se slevou člověka lákají tak, že si vezme i věci, co nepotřebuje. Například sportovní kraťasy, když nesportujete, boty na podpatku, které si chcete vzít na výlet na hory, kalhoty o číslo menší - že jako zhubnete (hahaha, toto je největší ženská lež). A tak. Díky bohu, že mě život v Praze naučil přemýšlet nad tím, do čeho investuju, jinak fakt nevím, jak bych se přes všechny ty hromady nákupů dostala k posteli :D Letní výprodeje byly zlo už v dobách, kdy jsem žila v Ostravě a Olomouci. A co teprve Praha, že jo. Kde je obchod na každém rohu, stejně jako výdejna kosmetiky.


Jsou dny, kdy se ráda obleču za dámu a užívám si, že mě chlápci pouští na přechodu pro chodce. V této fázi miluju elegantní sukně, baleríny, espadrilky a navlněné vlasy.
Pak mám dny, kdy se k sukni ani nepřiblížím a naopak nedokážu z baráku vyjít bez dlouhých kalhot - bez ohledu na to, jak moc velké vedro venku je. Ty dny se potřebuju zabalit a žít si tak nějak sama. V sobě. Pak jsou dny, kdy se nejlépe cítím ve volných šatech - tak trošku dáma, ale trošku rebel. S barvou vlasů měním i šatník. Z bílé se stává přítel nebo taky nepřítel. Černá je vítaná vždycky - jenom pokaždé v jiném množství.. Co u mě ale nikdy nenajdete, jsou růžové květinové vzory, volánky a takové ty romantické vzory. Nemám ráda image hodné romantické naivní holky. Taková já nejsem.


Když se objevily první fotky z Varů, seděla jsem na gauči u našich a tiše si povzdechla, že letos jsem to zase nestihla (tady aspoň vidíte, jak jsem imunní vůči čtení bulváru - kdybych ho četla, věděla bych, že se to chystá:)). Snad se mi povede na to nezapomenout  a naplánovat si to příští rok. Filmový fesťák ve Varech mě vždycky hrozně lákal, ale z rodného Havířova bych cestovala čtvrt století.
Ve středu, když jsem se doplazila zpátky do Prahy, nás tak nějak napadlo, že Čtvrtek máme oba volný, tak proč tam nezajet, že jo.


Když mi přišel tento balíček, skákala jsem nadšením. Tři kosmetické značky, nad kterými slintám jako každá kosmetikou posedlá holka. EOS, Victoria's secret a TheBalm. Všechny tyto značky už nějakou dobu chci vyzkoušet, ale...vždycky je nějaké ALE!
Tentokrát žádné ALE nebylo, a já děkuji Elnino.cz za neskutečné překvápko.

Dlouhou dobu jsem koketovala s myšlenkou, zda si prodloužit řasy nebo ne. Slýchávala jsem jak pozitivní, tak i spoustu negativních ohlasů, ale jednoho dne jsem se rozhodla to zkusit.

Řasy jsem si nechala udělat u jedné paní v Praze (pokud chcete kontakt, napište) a vyšly mě na 800 Kč. Doplnění na 300 Kč.


Taky máte nějakou oblíbenou vůni, ke které se rádi vracíte? 
Nebo po každé spotřebované lahvičce sáhnete po něčem jiném? 

Já parfémy a toaletky miluju. Mám jich doma plnou poličku a ráda je střídám. Každý se hodí na úplně jinou příležitost, na jiné roční období, k jinému oblečení. Vždycky jsem měla raději lehčí vůně. Květinové nebo ovocné. Miluju sladké a jemné vůně. 
Mým favoritem je Armani - Sí nebo Si Intense. Pak jsem si taky oblíbila parfémovanou vodu od Yves Rocher - Oui A L'amour, nepohrdnu ani Calvinem Kleinem a Euphorii (tu jsem v mužské verzi koupila příteli a voní nádherně) či letní Escadou.

Na svém wishlistu mám taky pár novinek. Největším přáním je Julia Roberts a její La Vie Est Belle od Lancôme, které jsem hrozně dlouho přicházela na chuť. Nejprve mi vůbec nevoněla, ale teď ji PROSTĚ POTŘEBUJU! Dalším voňavým favoritem je Yves Saint Laurent - Black Opium, na kterou pořád chodím koukat na Notino, vložím ji do košíku a následně zase vyndám. No a nedávno jsem úplně náhodou narazila na Yves Saint Laurent Mon Paris, která mi na mé poličce doposud chybí, ale myslím, že ne na dlouho.


Jako by to bylo před měsícem, kdy jsme se vrátili z Turecka. A přitom je to jenom týden a něco. Červen hrozně rychle utekl, protože jsem ho skoro celý strávila na cestách. V pátek se mi vdávala Stará, což bylo takové ukončení jedné z nejdelších a nejsilnějších etap mého vysokoškolského života. A i když jsem se na svatbu těšila, protože už poslední 4 roky byly otázkou času, kdy přijde žádost o ruku (protože prostě k sobě patřej), stejně mě to dojalo takovým tím způsobem "a je po všem. Už nejsme ta mláďata, co řádila na výšce, už nejsme volné, jedna z nás už je vdaná paní". 




Věk si člověk nepřipouští oslavou svých narozenin, ale tím, když všude okolo vidí, jak se všechno mění. Lidi se zasnoubí, berou, mají sviště, rozvádějí... Každá tato nová událost, kterou mi facebook nezapomene připomenout, mě nutí se zamyslet, jaká jsem byla a jaká jsem teď. Co všechno se v mém životě změnilo. Občas si povzdechnu, že bych chtěla taky, ale pak se z toho rychle probudím. Vždyť já miluju volnost. Vždyť já nechci vlastní domeček, květinky, pejsky a hypotéku. Vlastní bydlení je pro mě stres a závazek, protože najednou je člověk vázán k jednomu místu. Květinky mi stále úspěšně chcípají. I sukulenty a kaktusy, takže jsem rezignovala a moji nejlepší kámoškou je teď "fejka" z IKEA. Pejsky nemám ráda. Jsem #teamkočičky a všichni ti pejsci to ví moc dobře, protože se ke mně nehrnou a nechtějí si hrát (stejně jako děti na mě koulí oči a úspěšně se mi vyhýbají :D ). A hypotéka je pro mě noční můra! Ta největší. Splácet něco. Stresovat se. Fuj. Vždyť já jsem ráda, když zaplatím nájem a telefon a nezapomenu na to!

Na druhou stranu i ta svatba má něco do sebe - jste krásná, najednou vás všichni opěvují, brečí kvůli vám, můžete vypadat jako největší princezna a každý to jen uvítá, taky se najíte perfektního dortu, máte profi fotky od fotografa a dokonce si na své svatbě můžete zařídit i fotobudku, která vám fotky tiskne přímo na místě...Takže pokud se někdy rozhodnu vdát, tak je to právě kvůli tomuto. A pak taky kvůli příjmení, které by nekončilo -ová. :D 

O tom, že ze všeho nejdůležitější je ale láska, tady vykládat nemusím, že jo. To už všichni víme a známe. O lásce nám už vyprávěli i rodiče ještě předtím, než začali s příběhy o včeličkách a čmeláčcích a čápech :) Obecně si myslím, že svatba je důležitá, lidi by se měli brát, a pokud jsou spolu XY let a ani je to nenapadne, tak je asi něco špatně, ale nikdy nebudu taková ta šílená zoufalka, co od svých 12 let už má všechno naplánované - včetně hudby a hostů a pořád tlačí na svého milého, kde je sakra ten prsten s diamantem, co měla nakreslený v deníčku. Žiju okamžikem a rozhodně se neupínám k nějaké takové vidině. Co přijde, to přijde. Co nejpřijde, to se prostě stát nemělo :) To ví jenom osud. Obecně jsem se naučila už nic neplánovat. Žít tady a teď. A vyhovuje mi to tak.

Sukně - Reserved, boty - H&M, crop top - Bershka, kabelka - butik, náušnice - F&F







Návraty z dovolené jsou nejhorší.
Člověk by potřeboval další týden na to, aby jen tak ležel v posteli, koukal na fotky, vyspával cestování a pofňukal si nad tím, že je zpátky doma. A hlavně pak vymýšlel, kam zas brzo pojede.

Letošní dovolená pro mě byla úplně jiná než dřív. Letos jsem si ji poprvé za 6 let skutečně užila bez stresů a starostí. Dokonce jsem přečetla i dvě knížky - Příběh Služebnice & Mrtvá (takové ty oddechovky na pláž, víte jak - červená knihovna. Ale ta červená nesybolizuje romantiku, ale hromadu prolité krve :D). A ani chvíli jsem nepromarnila zbytečnými starostmi či učením. To až teď - den po příjezdu jsem se zavalila nabídkami práce, psaním životopisů, motivačních dopisů a stresy, že nemůžu pracovat, protože vlastně nic neumím :D Navíc chci málo práce a hodně peněz.