Už jsem Vám psala o svých třech dnech na Fuerteventuře - článek TADY a teď Vám ukážu krásy Lanzarote.  Lanzarote je 4. největší Kanárský ostrov (takže vlastně nejmenší z těch nejznámějších). Jeho délka je okolo 55km, šířka 18km. Jedná se o nejsušší ostrov bez pitné vody, která se musí získávat odsolováním z moře. Proto je Lanzarote ještě o něco depresivnější, sušší a méně zelený než Fuerteventura a všechno tam tak nějak vzniká "bez vody".

Na Lanzarote jsme přijeli ve středu - přesouvali jsme se trajektem a jo, bylo to nejhorších 40 minut. Ale aspoň jsem si v hlavě srovnala komu co odkážu, jestli tu cestu nepřežiju :) Teď už mám jasno. Ubytování jsme byli v 4* hotelu Blue sea Costa Bastien v Costa Teguise- což byl obrovský hotel s bazény, mega jídelnou a postele byly větší než moje pražská ložnice. A pak tady byla přistýlka - neboli postel pro toho třetího (tedy pro mě), která měla tak 170x50 cm :)) a nad ní bylo zlověstně blikající a chrčící světlo...

Celý ostrov působí jak velká skládka - tím, že je suchý a sopečné horniny jsou ještě méně udržované a pěkné než na Fuerteventuře,tak  máte pocit, že se nacházíte na smetišti Afriky - ale při bližším zkoumání přijdete na to, že to je vlastně všechno udržované a zvláštně pěkné. 

Nejkrásnější na celém ostrově jsou místa, která upravoval a spravoval lanzarotský architekt a umělec Cesar Manrique, který se snažil, aby ostrov byl co nejvíce přirodní, ale taky kouzelný a umělecký. Využíval sopečnou horninu co to šlo a dokonce si postavil i svůj dům v sopečných bublinách. Však posuďte sami. Já bych se tam nastěhovala hned. A tím, že na ostrově téměř neprší a teploty jsou okolo 20 °C celoročně, tak mu vlastně není co vytknout. Ani ta chybějící střecha.

Dalším zajímavým místem, o které se Cesar zasloužil, byla jeskyně Los Jameos del agua. Což je vlastně jeskyně s malým rybníkem, ve kterém jsou bílý ráčci, z jeskyně je udělaná kavárna a koncertní místnost. Když se vydáte po schodech nahoru, najdete tam také nádherný bazén a  další zajímavá místa, které jsou vytvořeny z lávové bubliny. Taky si všimněte, že celá tahle dokonalost je udělaná pod úrovní moře.

Naší další zastávkou byl areál Islote de Hilario, na jehož vrcholu najdete restauraci El diablo v jejimž okolí vás čekají tři různé atrakce, které vám jasně ukážou, že sopka stále žije - první atrakcí je, že chlápek nalije vodu do díry v zemi a voda se okamžitě změní v páru, pak vloží kus rostliny do propasti a najednou začne rostlina hořet. Poslední atrakcí je obrovský gril, na kterém se grilují kotletky k obědu na sopečném teple. Na jednu stranu to je fascinující, na druhou  stranu si říkáte, že pokud je pod povrchem takové vedro, tak jestli je bezpečné tam vůbec být, že jo.

Vedle je pak národní park Timanfaya, kterým projíždíte autobusem a koukáte na pozůstatky sopky. Přiznám se, že tahle projížďka byla hodně silným zážitkem. Však řekněte sami. I když fotky jen částečně dokážou ukázat realitu.

Nicméně Lanzarote není jenom o sopkách. Občas na něm naleznete i něco krásného a malebného - třeba místní městečka, která jsou sladěné do bílé barvy, a tak máte chvilku pocit, že jste v Řecku.

Po třech dnech jsme pak sbalili kufry a vydali se na poslední ostrov našeho výletu - Tenerife, který byl zase úplně jiný než předchozí dva ostrovy. Ale ten vám ukážu zase příště.