Tohle město miluju už od dětství. A vždycky jsem si tady přála žít - jenže roky plynou a já nejenom, že nedělám nic pro to, abych svůj sen uskutečnila (třeba jsem vystudovala trochu nepraktickou školu :), ale zároveň neumím ani slovo francouzsky, takže to spíše vidím na své "poutní místo".


Tentokrát jsme cestovali s cestovkou, s průvodcem a autobusem. Byla to změna oproti tradičnímu "ráno sedneme do auta a někam dojedeme" nebo proti cestám letadlem. Dřív se jezdilo busem téměř všude. Vlastně jsem celou pubertu strávila v buse, protože můj taťka průvodcoval a já jezdila s ním - co si budeme...nebavilo mě to. Tehdy mě zajímalo, kdo vypadne v Superstar, ne jak vypadají Helsinky. #logickyžejo


Ubytováni jsme byli v hotelu Campanile, což byl úplně bežný 3* hotel s koupelnou a postelí. Ono co člověk potřebuje víc, když se tam chodí jenom vyspat, že jo :)
Vyjížděli jsme ve středu odpoledne a vlastně jsme málem ani nikam nedojeli. Čtyři hoďky před odjezdem jsem si totiž zaběhla na nákup, a tak nějak si při tom zabouchla klíče ve dveřích. A u sebe jsem logicky neměla ani korunu. Jenom eura. Protože veškeré peníze zůstaly doma. V druhé peněžence. Takže následoval hysterický telefonát zámečníkovi, který slíbil, že do 15 minut přijede a bleskový úprk do Tesca do bankomatu, kde jsem v podzemkách hodila do kaluže takovou držku, že jsem se v té kaluži vyválela nejenom já, ale zároveň i peníze, klíčky od auta a nákup. A narazila jsem si prdel. Zámečník dojel za hodinu. Pár sekund šiboval s dveřma, řekl si o litr a zase jel o dům dál. Okay, když jsem viděla, jak jednoduchý je otevřít dveře, tak se už raději pořád zamykám. A pak na to vždycky zapomenu a než se odemknu, tak mi ujede tramvaj :D

Lucemburský palác

Pantheon

Sorbonna

kalhoty - F&F, svetřík - Tom Tailor, kabelka - Karl Lagerfeld, boty - časnaboty, top- Zoot

Ve čtvrtek ráno jsme dojeli na místo, kde jsme si udělali okružní procházku po Pantheonu, Lucemburských zahradách, okolo Sorbonny, prošli jsme bulvár Saint Michel, Conciergerie, St. Chapelle a mrkli na katedrálu Notre Dame, která stojí, ale je značně zničená - to, co zhořelo je obestavěné lešením a připravené na rekontrukci. Je to škoda, ale věřím, že až ji zrekonstrují, bude vypadat stejně nádherně jako dřív.

Notre dame

Nevynechali jsme ani klasickou zastávku v Louvre, kde jsme měli rozchod - a všichni milovníci zavítali do galerie, občíhnout Monu Lisu, zatímco my si zašli na procházku okolníma uličkama, prošli jsme si parky..a udělali jsme si takové příjemné a pohodové odpoledne s makronkou u Louvre.
Přiznám se, že miluju cestování, ale obcházení kostelů a galerií mě nebaví - umění nerozumím a daleko raději nasávám místní atmosféru a prohlížím si místa, které nejsou zase tolik tak známe.






V pátek ráno jsme zamířili do Versailles, kde jsme opět vynechali prohlídky zámku a zahrad a místo toho si prohlídli městečko a tržnici. Zašli jsme si do místní pekárny na kávu a snídani a užili jsme si to podle svého. Pro zajímavost - návštěva zámku stála 19 euro, zahrady 8 euro. A ano, je to tam pěkný, ale prostě zázrak to není. Byla jsem tam pár let zpátky, užila si to, ale pokud nejste milovníkem zámků, tak jste nadšení u prvních dvou komor, a pak už jenom chodíte a říkáte si, že toto jste už viděli :)

Sukně - Mohito, boty - Zalando, kabelka - Furla, top - Zoot

Pro zajímavost:
Jídlo je ve Francii (zvláště pak Paříži) poměrně drahé. Kelímek jogurtu v kavárně stojí okolo 3 euro, croissant euro, dort okolo 5 euro, quiche taky. Káva pak zpravidla taky nejde pod 5 euro.
Nákupy v obchodě, kde jsme si koupili každý jednu tortilu, každý jeden salát, nějakou sladkost a pití, vyšly na cca 20 euro.
Na druhou stranu to jídlo za to určitě stálo. Hrozně jsem si oblíbila místní obchůdky, kde prodávali čerstvý pomerančový fresh - cca 4 euro za litr a sami jsme si ho načepovali a "namačkali" do láhve. Pak mě hodně potěšila obrovská nabídka nakrájeného ovoce, zeleniny a salátů  - ano, bylo to v plastu (ekologové omdlívají), na druhou stranu to byla nejlepší možná forma toho, jak se přes den najíst poměrně levně, zdravě a rychle.  Každý večer jsme si kupovali salát, který byl nejenom čertvý, ale šlo vidět, že je i z kvalitních surovin. Navíc obsahoval jak příbor, tak ampulku se zálivkou, nějaký tyčinky na přikusování a cookie jako dezer.
Pokud bych to měla srovnat s českým výběrem salátů, které si často kupuju do práce, tak je to nesrovnatelné. Jak chutově, tak i kvalitou a čerstvostí surovin. Navíc to člověku dost usnadnilo rozhodování, zda do sebe nacpat něco nezdravého a smaženého nebo sáhnout po zdravější variantě.

Snídaně pak vyšla na cca 13 euro - kafe, fresh, croissant, vajíčka se slaninou a pečivo. Není to levné, ale v Praze v kavárně se najíte za dost podobné peníze.  Celkově na jídlo v Paříži vzpomínám se slinama v koutcích :)






Po Versailles jsme zamířili na objížďku busem po Paříži - která mohla být fakt krásná, a asi i krásná byla, ale jakmile naskočil motor busu, padla jsem do kómatu, ze kterého mě parktát probral Luk slovy "koukej". Koukla jsem, ale natolik mě to vyčerpalo, že jsem zase usla :) Proto zastávka na Montmartu a v okolních uličkách, byla dost krušná. Ze začátku mě Luk musel oživovat :))))
Přiznám se, že Montmartre bylo první místo, kde byli nějací lidi. Byla jsem fakt neskutečně překvapená, že celá Paříž byla naprosto vylidněná a bylo málo turistů - takže pokud sháníte ideální termín na návštěvu Paříže, doporučuju druhou polovinu srpna. Pařížané jsou na dovolených a turisti nejezdí, páč tam je poměrně teplo.

Nahoře jsme si pak vyhlídli příjemnou restauraci, kde jsme si dali oběd - já klasicky těstoviny, Luk omeletu se šunkou a sýrem - a ty jooo, jak vajíčka moc nejím, tak toto byla slast. Ta omeleta byla smažená a byla skutečně výborná. Oběd nás pak vyšel na 35 euro. Pro srovnání - v Říme jsme za tuto cenu měli i dva zákusky.













V Paříži v tureckém kebabu mi Syřan prodal českou Fantu :))


Večer jsme se pak vydali na projížďku lodí, kdy jsme projeli snad okolo všech významných památek a uviděli je tak úplně z jiných pohledů. Výklad byl jak ve francouzštině, tak v angličtině. Co mě poměrně překvapilo bylo, že Francouci moc nemluví anglicky (ne, že já bych anglicky uměla nějak zvlášť dobře, že jo). Vy na ně mluvíte anglicky a oni odpovídají francouzsky, což je sice krásný jazyk, ale ani jedna strana z toho nic nemá :))





V sobotu ráno jsme pak dojeli na Eiffelovku. Původně jsme chtěli až nahoru, ale když jsme viděli ty fronty a navíc venku bylo ten den šílený vedro, tak jsme si nakonec jenom udělali fotky a opět se vydali objevoval tajemná zákoutí Paříže. Pro zajímavost - vstupné výtahem až nahoru stojí 25 euro, ale můžete vyjít pěšky do druhého patra, a pak do třetího vyjet výtahem a to je o něco levnější. Vstupné nabízí spoustu variant - kdy buď můžete pěšky nebo výtahem a vybrat si, které patro chcete navštívit. U toho nejvyššího jsou pak limity na hmotnost, takže pokud tam je moc lidí, čekáte o patro níž, dokud nějací lidé nesjedou dolů, a pro vás nepřijede výtah.

Další zastávkou byla Invalidovna, která je skutečně neskutečná. Nádherná budova. Svoje kouzlo má asi i Námeští Svornosti (které mi ale přijde takové nijaké) a krásná je i tolik známá Champs Elyséés, která je nacpaná samými luxusními butiky, obrovskou Sephorou a spoustou cizinců.

Kabelka - Karl Lagerfeld, boty - časnaboty, šaty - Zara

Invalidovna

Shrnuto, podtrženo. Paříž je nádherná. A pokud máte štěstí a výjde vám počasí a málo turistů, nemá konkurenci. Co mě velice překvapilo je, že je čistá a udržovaná - ať už je řeč o nejvýznamějších památkách, tak i o bočních uličkách. Pokud ji mám srovnat z Prahou, tak je mi až smutno, že Praha proti ní teď vypadá jako ráj bezdomovců a špíny. Co se mi v Paříži líbí je, že tam všechno funguje, jak má. Lidé jsou usměvaví, prodavači hovorní (ale mluví francouzsky, no :), všechno je takové, jaké potřebujete, aby bylo. Na podivné existence či nebezpečné cizince jsem téměř nenarazila (Hlaváku v Praze, máš se co učit!). Paříž prostě šlape. Ono i ty sex shopy u Moulin rouge byly pěkné na oko a čisté. A hlavně nikde nesvítily přiblhlé reklamy.  Takže za mě Paříž patří k nejkrásnějším místům, které jsem kdy navštívila.

Galerie lafayette

Saint-Michel