Poslední dobou se na blogu objevuje čím dál tím více kosmetických příspěvků a méně těch lajfstajlových, já vím. Samotnou mě to mrzí.

Baví mě psát, jenže pořád tak nějak bojuju s tím dospěláckým životem, se kterým se moje já prostě nedokáže smířit a sžít. Je spousta věcí, co bych chtěla sdělit, říct, z čeho bych se chtěla vypsat, mám milión plánů a představ, jak by můj život měl vypadat, jenže pak přijde ten okamžik, kdy si před sebe otevřu prázdný dokument... a místo toho, abych začala něco tvořit, jenom zírám. Zírám, koukám, protírám si oči, a pak se začnu zamýšlet nad tím, proč moucha bzučí. Proč neštěká. Kupříkladu. Nebo proč se nepracuje v noci a přes den se nespí. Pak bych možná byla produktivnější. Já, původem noční tvor přeučený na divnotvora.



Jako bych najednou neměla co říct, jako by nebylo nic zajímavého, o čem psát - na jednu stranu to je pravda, protože přes týden se toho příliš zábavného nestane, že jo. Ne ve chvíli, kdy máte kancelářskou práci, na druhou stranu si připadám tak nějak prázdná a neochotná něco prožívat.

Moje kreativní nálady se dostavovaly vždycky večer, jenže teď jsou ty večery nějaký rychlý - jakoby ani nebyly a já už zase usínám...A když jsou, tak je tu pořád ta bzučící moucha, rozumíme se.

Občas mám chuť udělat něco rebelskýho, nezodpovědnýho, a pak to popisovat jako nejlepší úlet současné doby. Občas se přistihnu, jak asi tak popáté někomu popisuju, jak jsme s klukama na gymplu dělali zlořádnosti, jak jsme po sobě házeli hrušky, udělali si metrovou sněhovou kouli a postavili ji před auto angličtinářky nebo jak jsme každý víkend strávili nasáčkovaní v kámošově garsonce, kde jsme po sobě házeli vymačkanou zubní pastu... Jenže když má přijít den, kdy bych teoreticky něco takového udělat mohla, tak jdu raději zodpovědně spát, abych byla čerstvá, že jo.

Občas se přistihnu, jak dávám rodičům za pravdu, když mi říkávali "važ si toho, že studuješ, pak už to nikdy nebude takové"...jako jo, měli pravdu. Ale pšt. Přiznat to odmítám. Odmítám si přiznat, že spadám do takového toho nudného stereotypu. Že se ze mě stává duševní "kravaťák".

Brýle - Dolce & Gabbana Kabát - Amisu, Boty - CCC, kabelka - Guess, top - TK Maxx, šperky - Tk Maxx