Znáte to. 
Instagram je plný dokonalých holek, které nemají jedinou vadu.

Všechny mají dlouhé štíhlé nohy, roztomilý obličej (i bez makeupu), krásné udržované vlasy a žádnou celulitidu. Všechny jsou bohaté, hodně cestují, každé jejich jídlo je umělecké dílo a jsou to hotové bohyně po všech ohledech.

Jednou za čas se pak objeví profil, který vám za každou cenu potřebuje sdělit, že je normální nebýt dokonalá, kdy se autorka snaží ukázat pravý opak. Fotí si srolované břicho, hází na kameru xichty a ukazuje, že se miluje taková jaká je.

Ale kde je skutečnost? Jaké my holky vlastně jsme? Co je pro nás typické a co naopak ne? Ukazujeme všem na počkání srolované břicho nebo beďára na nose? Machrujeme tím, že máme mastné vlasy a neoholené nohy?  O tom, že nám praskly kalhoty, protože prostě divoká all inclusive dovolená, napíšeme dopis babičce? Já nevím.... Vy takové věci říkáte lidem ve svém okolí a čekáte, že vás pochválí, jak jste své?

Je hodně z nás, co máme nějakou tu vadu na kráse, ale nepotřebujeme ji fotit a tvrdit, že je normální. Víme, že je normální, ale nemáme tendence na ni poukazovat. Ať už je řeč o pihatém obličeji, kruzích pod očima nebo třeba o jizvě na břiše.

Vlastně vůbec netuším, jak toto téma vnímá většina holek a žen v mém věku, ale hrozně by mě to zajímalo. Pro mě je třeba naprosto normální být tak nějak se sebou smířená (neříkám " naprosto spokojená"...to nebudu nikdy) a tak nějak se brát. Neukazovat na své nedokonalosti a snažit se je třeba zakrýt, na druhou stranu se neschovávat v pytli na brambory jenom proto, že těch 6kg navíc nebylo plánovaných.

Pokud bych měla zmínit pár věcí, co mi na mně vadí, řeknu, že stehna, zadek a nohy. Stejnou odpoveď bych vám dala před 5 lety, před 10, ale i před 12lety. Nikdy v životě jsem nebyla spokojená se svou spodní části těla a dost trpěla na komplexy. Ať už jsem měla období, kdy jsem odmítala jíst a na váhu lezla každou hodinu (a váha byla nejnižší v mém životě) nebo když jsem denně poslouchala od přítele, že jsem krásná.....
Jenže zatímco dřív jsem byla schopná kvůli tomu probrečet noci, dneska už si prostě koupím oblečení, které tyhle nedostatky neukazuje a neřeším.

Jasně, že jsou dny, kdy si případám příšerně a vyčítám si i banán, a pak jsou dny, kdy jsem šťastná a přemýšlet nad postavou by mě ani nenapadlo.

Ono být spokojený sám se sebou není o tom, jestli zhubnete nebo ne. Sama ze svých letitých dietových zkušeností moc dobře vím, že to číslo na váze, na které tak (ne)radi koukáme náš šťastným neudělá. Možná na chvilku. Ale i tak tu bude pořád něco, co na sobě budete chtít změnit.  Když to nebudou stehna, budou to třeba prsa, nos, rty...je tak lehké sklouznout k nějaké té vidině dokonalosti, která nám najednou připadá dokonalá, ale za chvíli už to zase nebude ono.

Nevím, jak být napořád šťastná z toho, že jsem taková jaká jsem. Ale vím, jak být smířená se sebou, nehroutit se ze všeho a pracovat na tom, co mě skutečně někam dále posouvá. Nejenom na tom, co uspokojí moje povrchní já.



boty - casnaboty.cz, sukně - Aliexpress, top - Tally Weijl