Každý už musel postřehnout, že miluju cestování. Hrozně ráda poznávám nové města, místa, lidi... A na zimě mě hrozně nebaví, že cestovat nemůžu. Lyžovat neumím a chození po horách v zimě mě děsí. Vždyť přijde lavina a já umřu, že jo. A taky mi bude zákonitě zima. Jako celou zimu. Denně. Pořád.

Proto vždycky, když se udělá trochu hezky, sedáme do auta/busu a mizíme někam za poznáním.

Tentokrát jsme zamířili do německého městečka Chemnitz. Chtěli jsme navštívit město, co není moc daleko a člověku na něj stačí jedno odpoledne. - a to doslova, protože i když budík zvonil něco před osmou, únava zvítězila, a my vyrazili až okolo 11hod :)

Cesta do Chemnitzu není přímo po dálnici, což je opruz. Ale aspoň jsme si prohlídli okolní městečka, hory a pokochali se závějema, které byly větší než já :D Samozřejmě, že mě napadlo, že vyběhnu na nějakej sněhový kopec a udělám si milion těch instagramovejch fotek, co teď tak frčí, ale samozřejmě jsem neměla žádné pidi tanga, lyžáky a polosvlečené kalhoty, abych mohla zapadnout mezi ty instahvězdičky, které letos přišli s trendem - svlíknu se a vyfotím svou prdel/prsa ve sněhu :D :D upřímně - mně bohatě stačilo, když jsem se tím sněhem probořila a veškerej sníh se mi nasypal do bot :D po zbytek cesty jsme pak topili na 30°C, abych uschla :)

Chemnitz není příliš turistické město, proto tam nepotkáte moc turistů a vlastně ani žádné zázračné památky a místa. Je to taková procházka po městečku, které je něco mezi Ostravou a Olomoucí. Místy mi připomínalo Berlín, Lipsko, Drážďany a zároveň i Norimberk. Jestli bych Chemnitz navštívila znovu? Asi ne. Není nijak zvlášť o co stát. Má sice tradiční německou atmosféru a člověk se tam cítí jako na výletě♥ užívá si procházku, kouká po lidech, vychutnává si dobrůtky v místních podnicích a v neposlední řadě taky nakupuje hromady kosmetiky, proteinových tyčinek a gumových bonbónů, protože jsou o dost levnější (a chutnější) než u nás :) ale tímto to asi končí. Drážďany to nejsou. A primark tam není :)







A největší food zážitek?
Když jsme vběhli do obchoďáku a objevili tam asijskou kuchyni na váhu. Na talíř si nacpete co chcete, vyzkoušíte uplně všechno, včetně sushi, a pak platíte za gramáž.
Konečně jsem tam uspokojila svoje chutě na asijsou kuchyni, které se ve mně budí vždycky pravidelně v práci, když si kolega objednává oběd přes uber eats, zatímco já se snažm držet u svého salátu :D