Budeme lepší?

Od půlky března, kdy to všechno vypuklo se stalo tolik věcí... a ve finále vlastně vůbec nic. Stále žijeme, stále jsme.

Změnili jsme se?

Uznávám, že jsem začala více vařit, péct a našla se v tom. Stále jsem si ale nenašla čas na to, abych začala žehlit, vymalovala si doma, vyčistila koberec nebo se zase začala učit anglicky a španělsky. Teď už ale pro to nebyla výmluva "není čas", teď jsem si už konečně musela přiznat svoji slabou vlastnost - lenost!

Dobře cílená týdenní dovolená je pro mě mnohdy lépe využitá než dva měsíce povinných "prázdnin". Ze začátku mi všechno tohle přišlo jako hloupý vtip. Do obchodu jsem se pomalu oblíkala do skafandru, veškeré oblečení po příchodu z venku prala, zakazovala jsem chodit po bytě v botách a venkovní jeany se nesměly ani dotknout gauče nebo postele. A pořád všechno čistila a uklízela.

A pak střih....

Najednou mi všechno začalo být fuk, ve válení se doma jsem se našla, osmkrát si uklidila skříň, dokázala se zabavit a začala tak nějak žít... vlastně nevím, kde ten čas zmizel, ale náhle tu byla další výplata a prozření, že už je půlka května...

A pak střih....

První nádech čerstvého vzduchu a žádný kousavý pocit beznaděje na tvářích při noční procházce Prahou. První doteky čerstvého vzduchu a pocit štěstí. Koho by před rokem napadlo, že se jednou budu radovat z takové maličkosti, jako je sundání roušky a procházka noční Prahou... Koho by napadlo, že jednou budeme mačkat F5 a čekat, kdy otevřou hranice....

A že první letošní piknik na louce bude až téměř v létě, stejně jako první dovolená bude až....nebo vůbec nebude?

Jestli mi tohle šílené období něco dalo, tak je to pocit, že home office není přežitek flákáčů, ale běžná věc. Nikdy by mě nenapadlo, jakou radost člověku udělá, když v obchodě sežene droždí nebo se zakouskne do čerstvého rohlíku s rajčetem. Nevěřila bych, že se začnu radovat z maličkostí, jako jsou sluneční paprsky na kůži a nádech čerstvého vzduchu.

Tohle období mě jednu věc naučilo. Radovat se z maličkostí a neplánovat. Nikdy neplánovat! Nespoléhat na to, co bude zítra, ale ani za hodinu. Prostě naplno žít okamžikem. Protože možná právě za hodinu se vám může zbortit celý svět.

Otázkou je, ale jestli tyhle zážitky v nás zůstanou a udělají z nás jiné osoby. Jestli i nadále se budeme radovat z dřívějších samozřejmostí anebo zase snadno sklouzneme k tomu, že nám není nic dostatečně dobré.

Kabelka - DKNY, boty - Baťa, jeany - Primark, košile - Primark, kabát - Zoot (Dorothy Perkins)