Tenkrát v pravěku

Občas si říkám, že nechápu, jak lidi mohli žít před tím, než vznikl instagram.

Sama tuto appku miluju, ale stáhla jsem si ji až poměrně pozdě (protože můj tehdejší smartphone nebyl zrovna moc smart :))). Dříve jsem byla hodně aktivní a sdílela téměř všechno - i to, co se reálně nedělo (insta: máme partyy..juchu....! realita: párty nemáme, jenom doufáme, že vypadáme zajímavě s tou skleničkou coly bez rumu a všichni budou závidět:))). Poslední dobou se ale na mých sociálních sítích objevuje jenom tak desetina toho, co dřív. A celkově tak 15% mého reálného života. Proč? Protože jsem tak nějak pochopila, že mě více baví žít, než sdílet (a taky proto, že mám asi hodně nudnej život a nepotřebujete vidět můj každodenní jogurt s vysypaným psyliem na stole, protože se neumím trefit do kelímku k snídani a rychlomejkap s rtěnkou na zubech, protože jsem zaspala)

S nástupem do práce, která nespočívá ve spravování sociálních sítích, marketingu či PR, člověku šíleně ubydou síly, čas a chuť něco zveřejňovat. V zimě je nereálně vyfotit fotku jinak než za tmy a o víkendu zvítězí všechno ostatní před chutí se nějak stylově obléct, hledat fotogenické místo a štelovat se na fotku. Dospělost, no. A pak tu jsou taky ta kila navíc, která tu v době, kdy člověk měl čas spát a jedl jen to, co si uvařil a neseděl celý den na prdeli, neměl. A ta kila na fotkách moc pěkná nejsou.

Někdy se i upřímně zasměju tomu, jak jsem dřív ty sociální sítě brala, jak pro mě byly důležité a nedokázala jsem bez nich žít. Na druhou stranu si myslím, že i tak jsem si dokázala udržet určitý odstup a rozlišovat to, co na socko sítě patří a co už ne.

Poslední dobou mám tak trošku pocit, že instagram lidi využívají jako svůj deníček. A nejsem si jistá, zda je to tak správně. Řešit ve velkém nevěru svého přítele? Řešit svůj sexuální život, vyjadřovat se ke každé zprávě, co ten nevěrník nějaké jiné napsal? Neměly bychom to spíše řešit se svýma kámoškama u šálku kávy? Nebo klidně s mamkou jakožto nejlepší kámoškou na ty největší trápení?

A co teprve problematika našeho měsíčního trápení? Nepopírám, že jsem stydlivka, ale tohle téma jsem vždycky probírala s někým dalším výjimečně. Proto mi hlava nebere, proč je v dnešní době takový trend stavět kariéru na tom, že mám 90% času PMS. Musí to všichni okolo vědět? Je nutné, aby si náhodný pozorovatel instagramu, co narazí na náhodný profil, četl, že jeho majitelka má krámy? Já nevím, ale taky třeba nepřijdu do kanclu a nezařvu na celé naše oddělení "přišla tetička Irma".
Jako by instagramerkám chyběly reálné kamarádky a vytvářely si je z noname tváří se zajímavým nickem. Anebo já jsem už příliš stará na to, abych chápala dnešní dobu. Protože když jsem byla puberťák já, chodily jsme s kámoškama popíjet džusík do parku a pokřikovaly na chlapce na ulici:) A Láska, sex a trápení byla rubrika z Bravíčka. 

Šaty - Aliexpress, boty - Zalando, kabrlka - Furla, brýle - Orsay

G