Jíst, uždibovat a pojídat

Jestli něco vyloženě miluju, tak to jsou společné víkendy. To mi zůstalo od dob našich prvních randíček až do teď - do chvíle, kdy spolu bydlíme. Společných víkendů už není tolik, za to vždycky stojí za to a hrozně si je užívám :) Zatímco 2 týdny zpátky jsme byli v Drážďanech, tento víkend jsme zůstali v Praze a zamířili na festival Sladkostí - Dolce Vita, který byl na Smíchovské náplavce. Food festivaly mají hodně do sebe. Člověk si udělá procházku a zároveň ochutná věci, na které jen tak nenarazí. Já se třeba díky food fesťákům naučila jíst burgery. A to bych se dřív hovězího masa ani netkla. Stejně jako jsem dala šanci hranolkám, které jsem dřív nesnášela a teď se po nich můžu utlouct :) Což určitě velice oceňují moje boky a zadek :)

V sobotu dopoledne jsme nejprve zamířili na farmářské trhy, které nás nalákaly na něco dobrého (mě na chlast..klasika..tekutá strava je základ) a následně se přesunuli na druhou část Náplavky, kde vypukl fesťák. Tentokrát byl celkem malý. Stánků byla polovina, ale o dobroty nouze nebyla. Konečně můžu říct, že jsem se vrátila domů přežraná, ale ne umírající z přežrání :D Taky jsem dostala kytku..a nebyla to masožravka ani kaktus či smraďoch, což jsou kytky, které mě asi tak nějak nejvíce vystihují :)

První žrádelní zastavkou byla pěna s bílou čokoládou a pistáciemi, což je moje oblíbená kombinace. (můžete hádat, kdo se mi do ni pustil a skoro celou mi ji sežral :D) Opět jsem se utvrdila, že sladké je pro mě těžkej fet. Nouze nebyla ani o "jednohubky" jako např. o baklavu (mňam..ale ta pravá turecká je jenom jedna), sýrové tyčinky, čokoládové trubičky, datle s marcipánem...přesně tento styl pojídání mi vyhovuje nejvíc - člověk ochutnává po malých porcích (sice utratí polovinu měsíčního rozpočtu, na druhou stranu ale nemá takové výčitky, že vyloženě žere. Protože jednohubky jsou jen jedno kousnutí a z jednoho kousnutí se přece nepřibírá :D stejně jako se nepřibírá, když jíte a nikdo vás u toho nevidí ;) Rozumíme si. Toto jsou základy správného stravování.

Hrozně dlouho jsem chtěla ochutnat nějaký raw/vegan/bezlepkový dortík..a kdy jindy něco takového vyzkoušet, než na jídelním fesťáku, že jo. Vybrali jsme si ten nejlépe vypadající a znějící - bíločokoládový dortík s nugátem. Můj nugatovej cheesecake byl přehlasován, stejně jako tvarohový s jahodou. A výsledek? Nějaká hmota bez chuti. Nenadchne, neurazí, ale nikdy víc. Tyhle speciální "diety" mě nikdy nelákaly a teď už vůbec ne. Člověk by si měl na sladkosti pochutnat a ne pojídat něco, co možná pěkně vypadá, ale ve finále má pocit, že jí hmotu. 

Na závěr jsme si dopřáli vepřové špízy, které si dáváme pokaždé a pokaždé jsme nadšení. A taky jsme si oba utíkali pro burger. Jojo, na fesťáku sladkostí :) Zatímco já sáhla po klasice s hovězím masem, Luk se zaměřil na bizoní burger, který byl fakt vynikající a příště bych si ho dala taky :) Taky se nám samozřejmě povedlo zmoknout, jako každý den, že jo. Myslím, že svoji přezdívku z uchechtané slípky, měním na zmoklou slípku.

Po půlroce naléhání jsem konečně souhlasila s výletem na Pražský hrad. Pražské památky mám ráda, ale tak úplně nesympatizuju s obsazením hradu, a tak mě nějaké procházky po okolí příliš nelákají. Možná až tam nebudou "viset ty červené trenky", se můj názor změní a budu tam chodit pravidelně. Do té doby asi moc ne. Jedno ale přiznat musím - procházka měla hodně co do sebe :) Hlavně když jsme procházeli kontrolou a pan polda nám prohlížel tašku, kterou jsme měli plnou suchého chleba :D