Valentýn v Praze

Krásného Valentýna všem!

Ať už ho s protějškem slavíte nebo ne, tak vám přeju, ať je to láska láska až postel praská! :) 

Já sama nějak nevím, co si o tomto svátku myslet. Na jednu stranu je strašně roztomilé, když je člověk zamilovanej a 14. února ze sebe může dělat totálního magora - všude kreslit srdíčka, oblékat se do červené, lakovat si srdíčkové nehty, nakupovat hrozně kýčovité a zbytečné dárky, a pak i hodinu žvatlat o pocitech o citech. Tento den je tak nějak dovoleno vše a čím růžovější a červenější to všechno je, tím lépe. Vzduchem poletují růžoví jednorožci a amorci a po zemi se válení prázdné flašky od chlastu, protože to je jediný způsob, jak nezadaní mají šanci tento den přežít. A taky všeobecně chlapi - když na ně ženská vybalí tu pocitovou a citovou konverzaci! 

Na Valentýnovi je hrozně super i to, že hned další den jsou všechny tulipány a růže ve slevě, a tak člověk může udělat menší nálet na Tesco, nacpat si do košíku asi tak 10 balení tulipánů se 70% slevou, hezky to všechno nafotit na instagram a další socko sítě, a kdyby se někdo ptal, proč je fotka sdílená až den poté, tak je to proto, že na Valentýna se se svou drahou polovičkou nebo tajným ctitelem (který ovšem neexistuje) oddávali 10 hodinám poctivého sexu. Tak...a teď všichni záviďte! Co na tom, že ve skutečnosti protějšek zapomněl anebo byl hrozně líný cokoliv kupovat, a tak jediná valentýnská oběť byla, že si vzal čisté ponožky a trenky, které ale samozřejmě dostatečně nevyužil, protože v televizi byl zrovna hrozně důležitý fotbalový zápas, a když skončil, jeho roztomilá krasotinka v saténové noční košilce z Lidlu usla na posteli a začala hlasitě chrápat a celý makeup si zničila tou obrovskou slinou, která se ji spustila z té roztomile chrápající pusinky...

Já a ten v čistých trenkách a ponožkách, jsme se rozhodli, že si před Valentýnem uděláme menší tripík do Prahy a využijeme valentýnské akce muzea voskových figurín Grévin. Do Prahy jsme přijeli v pátek, několikrát se ztratili při hledání hotelu a následného hledání Václaváku, potkali jsme rodinku roztomilých bobrů, popovídali si o pocitech (já si povídala, on říkal, ať neotravuju) a vydali se na Pařížskou, kde výjimečně nikdo nebyl!!! 

Jimmy Choo...jediný obchod, kde měli nositelné věci. Ty lodičky bych si přála, prosím pěkně!

Chtěla bych muže v takové košili a co teprve v takových sandálech? Nuch!

V sobotu ráno jsme si přivstali, zamířili na snídani...no a šli zase spát. Resp. chrápající polovička spala, já se vztekala, nadávala, pyskovala...až jsem vyčerpáním usla taky. Ve dvě odpoledne jsme se konečně probudili z těžkého kómatu a zamířili do centra dění - o tom, jaké to je v Grévinovi, jsme se rozhodli natočit video!! Takže se těšte na první (a doufám, že ne poslední) video ze série Müllerovi na tripu (oba významy jsou přípustné)! 

V Praze jsem byla tak 12x, ale stejně pokaždé, když přijedu, kňučím jak smutné štěně, valím oči a absolutně netuším, kam mám jít, kde co je, a kdybych tam někdy byla sama a nějaký úchylák mi nabídl bonbonek a slíbil by mi, že mě zavede na místo, které hledám, tak s ním půjdu...

nosánek..

Ten výraz :D

Vybrat si jednoho z těch dvou by bylo asi nejtěžší životní rozhodnutí! Rozhodně horší, než když ráno dumám, kterou rtěnku :D

Políbila jsem cizího muže...

....a co na to ten můj? :D

V rámci Valentýnského voucheru jsme taky dostali prosecco, belgické pralinky a ovoce. Já si chrochtala blahem nad alkoholem, drahouš zase nad čokoládou...nějak se nám ty role obrátily...

No a nakonec jsem nakradla balonky, se kterýma jsem pak chodila asi 4 hodiny po Paladiu. Všichni na mě sice koukali jako na obrovského (e)mentála a hlavně v malinkých obchodech a speciálkách na spodní prádlo jsem budila rozruch, ale co, každý máme nějakou tu zvrácenou úchylku, za kterou se nemusíme stydět...

V neděli po snídani nás sice lákala touha si jít zase tak pěkně ležknout jako v sobotu, ale když nás začali vyhazovat z hotelu, nějak nám došlo, že jsme odsouzeni k nakupování :) Každá moje návštěva Prahy vypadá úplně stejně. Z domu vyjíždím s myšlenkou, že nebudu moc utrácet, koupím si jen nezbytnosti, které u nás, ve kraji pravěkých dinosaurů, nemají a domů pojedu s prázdným kufrem. Vždycky to ale končívá bolavými zády z mega těžké kabelky (čti kufříku), ověšená deseti taškami, pocitem, že do konce života už budu ohryzávat pouze stěny, protože všechno to, co jsem si už našetřila do prasátka na důchod, padlo v NYXu/Douglasu/NY/H&M/Mangu...

No a doma pak 2 hodiny vybaluju a užírám se depresí, proč neumím ušetřit korunu, když ten vedle mě se dokáže daleko lépe krotit než já...(to bude tím, že se mu zbortila skříň pod tíhou hader)

Takový náš interní rádiový vtípek - každý víkend jsem při moderování musela pozvat posluchače do království železnic

Jako co si budeme vykládat - jestli já jsem infantilní tele, co nikdy nevyroste, miluje plyšáky, hračky a zvířátka, nevím, co musí být on...

Hodina v Hamleys a prohlížení si všech těch plyšových surikat, pštrosů, lenochodů, medvědů a jiného zvířectva, byla tou nejlepší víkendovou tečkou...

Mám ráda své ptáky hezky pohromadě

A na příští trip bychom zase mohli vyrazit do Paříže, Milána, Drážďan nebo třeba do Vídně. Uvidíme, zda to projde :)