Photodiary 2.0 Weekend in Venice

Když mi přítel oznámil, že jedeme na víkend do Benátek, roztála jsem jak sněhulák na grilu. Něco tak romantického se jen tak nevidí. Uch juch! Srdíčko pusinka srdíčko pusinka pusinka

Takže jsem tak trochu chrochtala blahem a zároveň byla hrozně zvědavá, jak spolu budeme vycházet v "krizových podmínkách" (rozuměj: 24hodin denně, 3 dny nonstop, bez možnosti odejít do jiného pokoje či cokoliv, co by člověk mohl udělat, kdyby se třeba pohádal, že ano!, nevyspaní, v zahraničí, dorozumívajíc se cizím jazykem, ztracení, bez internetu, zmoklí a ne vždy dokonale vypadající a v čistém oblečení...tím samozřejmě neříkám, že bychom na sebe nebyli zvyklí - ale cestování je vždycky jiné než klasický pobyt doma/ na výletech v ČR. I když cestuju s rodiči, tak je to jiné, než když jsem s nimi doma. Nervy pracují úplně jinak). Byla to taková naše první zkouška, jestli jsme schopni fungovat tak, že si společně nabalíme nějaké věci a budeme fungovat jako 2v1 (jestli bude fungovat to, že já budu mít s sebou milion věcí a tašek a budou mi smrdět nohy z celodenního chození a on to bude schopen tolerovat bez komentářů typu "ty jsi taková slépka" :D).

Kde jsou zvířátka, tam je on...nebo já :D vlastně oba!

Malý satan

Obstáli jsme? OBSTÁLI! Nevím, zda můžu mluvit za Luka, ale hádám, že jo, když řeknu, že nejšťastnější jsem byla (například) ve chvílích, kdy jsme se celí promočení, upocení, zabahnění a smrdící k sobě tulili (chytl nás totiž "dokonalej" slejvák - více vám povím posléze). Potvrdila jsem si, že nestojím o dokonalost, o život z fotek a z instagramu, o drahé kabelky ani nic podobného. Protože to člověka šťastného neudělá..nenene! Nejhezčí jsou zážitky a chvíle, které trávíte s těmi, které máte nejraději. A je úplně jedno v jakých to je podmínkách (ale na skály ani pod stan mě nedostane, tam bych umřela hrůzou).

Naše první zahraniční selfíčko :D

Výjezd byl v pátek ráno a vraceli jsme se v neděli večer. Zdlouhavé cestování je sice mor a upřímně řečeno jsem na něj lehce alergická (ono když pořád lítáte Olomouc-Ostrava-Havířov..a nikde se moc dlouho neohřejete, tak vás to v určitém věku začne lehounce iritovat. Neustále balení, vybalování a chystání není mým koníčkem), ale pokud víte, že na konci toho všeho vás čeká něco tak dokonalého, jako je návštěva Benátek, rázem vám to přestane vadit a začnete se těšit.

Celý náš výlet jsme zahájili návštěvou Punta Sabbioni (viz fotky nahoře) a ostrova Burano - krásné barevné domečky, všechno neskutečně útulné a roztomilé. Přátelští lidé. Nevím, zda se mi ve finále Burano nelíbilo ještě více než samotné Benátky. Možná i jo. Ve chvíli, kdy jsme tam totiž zavítali, bylo skoro prázdné, a tak jsme nikde nenaráželi na davy turistů a užili si svůj klid a romantický piknik na břehu moře.

Po celém Buranu byly mašle, stuhy a nějaké papírky..jak jsem později pochopila, chystala se tam svatba. Budoucí novomanželé měli nad vchodem do domu velké barevné srdce a stuhy♥

Po Buranu jsme zamířili směr Benátky. Údajně byly poloprázdné, ale na mě až příliš přelidněné. Všude samí turisti, hromady lidí a chaos. Ale i tak svou krásu neztratily. Z původního plánu "navštívit co nejvíce památek" jsem nakonec upustila, a rozhodla se, že si chci vychutnat krásu města a ne kostely či muzea. Ostrov jsme obešli křížem krážem, mrkli do městských uliček, obešli pár obchůdků...

Údajně nejstarší kavárna v Evropě :)

Nakonec jsme se vydali na projížďku lodí - a tu teda všem doporučuji! Člověk se bez památek obejde v pohodě, ale bez této projížďky asi těžko. Najednou jsme viděli město i z jiných úhlů než z pevniny. A stálo to skutečně za to! Projížďka nebyla ani moc drahá - v Benátkách se totiž jedná o něco jako MHD, a tak nejsou ceny moc přemrštěné jako například u projížďky na gondole.

Po projížďce jsme zamířili do parku, kde se otevřelo Prosecco, vytáhly jahody a slavily se Lukovy nedělní narozeniny♥  (v rámci prokrastinace jsem si začala číst naše horoskopy, a už rázem chápu, jak je možné, že si panna tolik rozumí s blížencem :D)

Můj nejmilovanější oslavenec♥

Po lehkém opití (čtěte: ožrala jsem se jak dobytek :D protože jedna sklenička stačí, drahoušku!), jsme se vydali po uličkách Benátek, kde jsem zahlédla obchod s italskou kosmetikou Kiko - okay, v příštím NEW IN článku vám ukážu, co jsem si zas pořídila - ne, že bych další laky na nehty a rtěnku potřebovala, ale byla jsme tak "opilá", že jsem  věci házela do košíku a juchala nad tím úžasným výběrem, který u nás bohužel není. A taky jsme se vydali na potravinové trhy...

...A potom jsme se ztratili..zmatení jak lesní včely jsme pobíhali uličkami a snažili se najít náměstí St. Marco a následně přístav, kde na nás čekala loď. Ehm..a do toho začalo pršet...minuty ubíhaly...nervozita stoupala..a řekněme si upřímně, že jsem byla vystresovaná jak králík na smetaně, když zbývalo posledních 5 minut a já furt nevěděla, kde jsme. Hlavně nepanikařit. Slíbila jsem Lukovi, že se neztratíme, protože se v Benátkách vyznám (byla jsem tam cca před sedmi lety), a tak jsem pobíhala od "domorodce" k "domorodci" a všech se ptala na cestu :D Když už nic, tak jsem aspoň procvičila angličtinu :D Nakonec jsme se našli a já málem umřela štěstím. To, že jsem měla stres, jsem svému příteli samozřejmě nepřiznala, že ano, ale celou dobu jsem se snažila tvářit, že přesně vím, co dělám:D 

Jak jsme pak zjistili, nebyli jsme jediní, kdo se ztratili. Ještě dalších 10 minut se lidi trousili se slovy, že byli na náměstí a najednou se objevili na konci světa :D

Jenže to nejhorší teprve přišlo. Najednou se šíleně zatáhlo, celé město zahalila černá mlha a spustil se takový déšť a vítr, že nejšťastnější byl ten, kdo byl v dané chvíli nejméně oblečený. Deštníky byly k ničemu, kapsy taky. Během  minuty z nás odkapávaly litry vody a my stále čekali na loď. Když jsme po deseti minutách konečně nastoupili, na moři byly takové vlny, že se divím, že jsme se někde neutopili :D No, řeknu vám, že jsme rázem byli jak stádo zmoklých slepic..A kdo si s sebou bere kupu náhradního oblečení a bot, když jede jenom na víkend? Nikdo, že jo!

Poté, co jsme dojeli zpátky na pevninu, jsme se všichni běželi převléct (já do tepláčků na spaní, ve kterých jsem strávila zbytek výletu..a díky bohu za ně! :D ). Počasí se mezitím umoudřilo,bouře přestala, a tak jsme se vydali na pláž..

Perfektní tečkou celého výletu byla návštěva místní restaurace, kde jsme se zaměřili na italské speciality - Pizzu, těstoviny carbonara a víno♥ ehm...nevím, jak vy, ale já ještě stále chrochtám blahem ♥
A jak hodnotím svůj víkend? Jako to nejlepší, co se letos odehrálo! Ani ukončený pátý ročník na právech mi nepřinesl takovou spokojenost jako tato mini dovolená :)