Photodiary 0.8 Czech blog awards!

Víte, co je nového?

Byla jsem pozvána na Blogerku Roku! Šalala! Ale vy, kteří mě sledujete na IG - @Scarykejt, už to stejně dávno víte, jelikož jsem zuřivě přidávala fotky každého svého kroku jak závislák potřebující na odvykačku (They tried to make me go to rehab, but I said No No No).

Ze začátku jsem byla na vážkách, zda tam vůbec jet, zda to stojí za tu cestu do Prahy, jeden den, který bych potřebovala strávit nad školou, za jednu lekci mých milovaných tanečních, ale nakonec jsem kývla a najednou jsem si už pakovala lodičky do kabelky a lovila rtěnku z pod postele...

...Do Prahy jsme přijely už odpoledne, abychom se s Veru stihly nachystat, nalíčit a připravit. Na takové akci jsme byly poprvé, takže jsme nějak nevěděly, co čekat...a tak jsme raději nečekaly nic, pouze jsme byly zvědavé...

...Akce začínala v 19:00, ale už od 18:00 jsme se tam mohli trousit, dělat selfíčka, fotit se s ostatníma a opíjet se vínem...

Děckááá, já už jeduuu!

...Na začátku se mi povedlo odchytit Shopaholic Nikol a blýsknout se s ní... Jak youtubery moc nesleduju, Nikol naprosto zbožňuju (ale v mezích! Už dávno nejsem ta upištěná puberťačka). Líbí se mi na ni, že je v mém věku a je podobně trhlá jako já...

...Moje duše alkoholika začala plesat už ve chvíli, kdy jsem si to šinula mezi blogery se slenici vína...

  

...Začátek akce se nesl ve znamení Ondřeje Brzobohatého...víte, jak jsem psala, že už dávno nejsem ta upištěná puberťačka? Beru zpět! Jenom doufám, že jsem nepištěla moc nahlas, ale spíše jen tak, lehce, ve své hlavě a že jsem si moc neposlintala šaty! Však víme své! Každá určitě máme nějakou tu srdcovou záležitost, že ano. Já jich mám sice víc, ale to vůbec nevadí, aspoň se pravidelně přesvědčuji, že mám ještě nějaké ty city a dokážu projevit emoce... 

...Skvělí byli i Mandrage. Na jejich koncerty chodím celkem často - aspoň jednou za rok...

...O vítězkách a vítězích tady určitě psát nemusím, že ne? Jak to dopadlo, už určitě všichni víte. Já jenom řeknu, že z mých favoritů to vyhráli jen dva - videobloger a videoblogerka...

...Některé blogerky a blogeři mě hrozně mile překvapili tím, jak byli neskutečně sympatičtí! Třeba takový Míra Čížek, který je naprosto stejný jak ho známe z virtuálního světa (vtipný, pohodový, přátelský) nebo třeba taková Mia, která taky stojí nohama pevně na zemi a ráda si s kýmkoliv popovídá...

...Jiní blogeři mě už zas tolik neučarovali...asi je to jenom věc názoru, ale já si aspoň mohla srovnat, jak daná osoba působí na blogu a jak v reálu...

...Trochu mě zamrzelo, že jsem se tam nepotkala s Luckou Get the louk, ani Rendy OrdinaryLife či s další spoustou mých oblíbených blogerek, které tam nakonec vůbec nedorazily...

...Jooo, a taky jsem se potkala s Michalem z ontheleaf.net , takže šalala, máme společnou fotku...

...Hmm a taky začínám zjišťovat, že jsem asi fakt nějaká vysoká a to si pořád říkám, že bych ještě mohla trochu porůst (jojo, pak bych si už vůbec žádného muže nesehnala..i když teď to řešit nemusím ;)

...A jak na mě celý ten večer působil? Hmm...asi jsem už v trochu jiném věku, než většina blogerek a "fanynek", takže zatímco čtu všude samé nadšené reakce, já zas tak nadšená nejsem. Ne, že by to bylo zlé, to ne! Zalíbilo se mi, že jsem mohla pozdravit tolik známých tváří, jako např. Lucku ze Zivotpodlelucie, která je neskutečně sympatická, milá a nohama stojí pevně na zemi. Na druhou stranu si zase říkám, že celkově ta show hrozně rychle uběhla (předávání trvalo tak hodinu) program zas tak dechberoucí nebyl a vzhledem k tomu, že afterparty byla jenom pro VIP, by mě dost zamrzelo, kdybych si ty lístky kupovala, protože řekněme si na rovinu - 700,- za lístek (nebo kolik stál) je dost!...

Cestovní outfit:)

...Czech blog awards jsem si užila, užila jsem si i to, že jsem se pro jeden večer taky stala někým jiným, než jen studentkou v červeném chlupatém županu sedící s hrnkem čaje nad nějakým zákonem, užila jsem si to, že jsem byla "mezi svými" a mohla se na takovou akci vyfešákovat... Ale upřímně? Asi jsem někde trošku jinde, moje priority jsou jiné, moje vnímání světa taky. Pohybovat se v tomto světě není špatné, pro někoho se to zdá být splněným snem, ale není to nic, pro co bych byla ochotna kráčet přes mrtvoly či obětovat tomu všechno. 

Vím, jak mě neskutečně potěšila nominace a jak jsem usínala s tajným přáním, že bych se na takovou akci jednou chtěla podívat - podívala jsem se, i když z pozice návštěvníka, ale zároveň jsem se taky hrozně moc utvrdila v tom, že já svůj blog beru zcela jinak, než mnoho "hvězd", na které jsem tam narazila. Nejde mi o to si dělat přehnané reklamy, všude se zviditelňovat a nemám ani potřebu soupeřit. Svůj blog považuji za koníček a nejlepší pocit mám, když ho někdo čte, když na něj chodí moji blízcí přátelé, kteří mi řeknou, co si o daném článku myslí. Jsem šťastná za svůj okruh čtenářů, kterých možná nejsou tisíce, ale zároveň vím, že ty články opravdu čtou, protože je to baví, protože je bavím já taková jaká skutečně jsem a ne taková, jakou mě někdo chce mít! A to je to, co chci!  Děkuji vám za to, že vás mám♥...

...Ze začátku jsem nevěděla, co si obléct. Do finále se probojoval ještě tento asijský outfit...Ale poté, co mi bylo řečeno, že Praha je "údajně" v Evropě a ne v Asii, takže jsem se vlastně trošku sekla v kontinentech, jsem nakonec zvolila outfit číslo dvě...

Černá klasika - tyto šaty už mám ve své skříni rok, ale stále nebyla ta správná příležitost si je obléct - teď se konečně naskytla. A abych to nebrala zase tak vážně a ukázala svoje skutečné já, vzala jsem si k nim svou psí kabelku:) Protože moje heslo zní "Hlavně se z toho všeho nepo**! :)

Btw: tančím taneček vítězů. Mia mi pochválila líčení! Smutné je jen to, že na té fotce zas tak líbezně nevypadá :(