O tom, jak se (ne)plánuju vdávat

By 11:00 , , , ,

Jako by to bylo před měsícem, kdy jsme se vrátili z Turecka. A přitom je to jenom týden a něco. Červen hrozně rychle utekl, protože jsem ho skoro celý strávila na cestách. V pátek se mi vdávala Stará, což bylo takové ukončení jedné z nejdelších a nejsilnějších etap mého vysokoškolského života. A i když jsem se na svatbu těšila, protože už poslední 4 roky byly otázkou času, kdy přijde žádost o ruku (protože prostě k sobě patřej), stejně mě to dojalo takovým tím způsobem "a je po všem. Už nejsme ta mláďata, co řádila na výšce, už nejsme volné, jedna z nás už je vdaná paní". 




Věk si člověk nepřipouští oslavou svých narozenin, ale tím, když všude okolo vidí, jak se všechno mění. Lidi se zasnoubí, berou, mají sviště, rozvádějí... Každá tato nová událost, kterou mi facebook nezapomene připomenout, mě nutí se zamyslet, jaká jsem byla a jaká jsem teď. Co všechno se v mém životě změnilo. Občas si povzdechnu, že bych chtěla taky, ale pak se z toho rychle probudím. Vždyť já miluju volnost. Vždyť já nechci vlastní domeček, květinky, pejsky a hypotéku. Vlastní bydlení je pro mě stres a závazek, protože najednou je člověk vázán k jednomu místu. Květinky mi stále úspěšně chcípají. I sukulenty a kaktusy, takže jsem rezignovala a moji nejlepší kámoškou je teď "fejka" z IKEA. Pejsky nemám ráda. Jsem #teamkočičky a všichni ti pejsci to ví moc dobře, protože se ke mně nehrnou a nechtějí si hrát (stejně jako děti na mě koulí oči a úspěšně se mi vyhýbají :D ). A hypotéka je pro mě noční můra! Ta největší. Splácet něco. Stresovat se. Fuj. Vždyť já jsem ráda, když zaplatím nájem a telefon a nezapomenu na to!

Na druhou stranu i ta svatba má něco do sebe - jste krásná, najednou vás všichni opěvují, brečí kvůli vám, můžete vypadat jako největší princezna a každý to jen uvítá, taky se najíte perfektního dortu, máte profi fotky od fotografa a dokonce si na své svatbě můžete zařídit i fotobudku, která vám fotky tiskne přímo na místě...Takže pokud se někdy rozhodnu vdát, tak je to právě kvůli tomuto. A pak taky kvůli příjmení, které by nekončilo -ová. :D 

O tom, že ze všeho nejdůležitější je ale láska, tady vykládat nemusím, že jo. To už všichni víme a známe. O lásce nám už vyprávěli i rodiče ještě předtím, než začali s příběhy o včeličkách a čmeláčcích a čápech :) Obecně si myslím, že svatba je důležitá, lidi by se měli brát, a pokud jsou spolu XY let a ani je to nenapadne, tak je asi něco špatně, ale nikdy nebudu taková ta šílená zoufalka, co od svých 12 let už má všechno naplánované - včetně hudby a hostů a pořád tlačí na svého milého, kde je sakra ten prsten s diamantem, co měla nakreslený v deníčku. Žiju okamžikem a rozhodně se neupínám k nějaké takové vidině. Co přijde, to přijde. Co nejpřijde, to se prostě stát nemělo :) To ví jenom osud. Obecně jsem se naučila už nic neplánovat. Žít tady a teď. A vyhovuje mi to tak.

Sukně - Reserved, boty - H&M, crop top - Bershka, kabelka - butik, náušnice - F&F







You Might Also Like

4 komentářů

  1. Pěkný, zajímavý článek, já osobně mám taky ráda neplánování a prostě když něco má přijít, tak to příjde :). Taky musím pochválit outfit a moc se mi líbí tvoje líčení :).

    TheBlondieTale

    OdpovědětVymazat
  2. Hele ono i když už to od dvanácti naplánované máš, stejně se ty plány změní! :D

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný článek. Já bych se nejradši už vdávala také, cítím se lehce pod tlakem a možná i připravená, ale vím, že to plánovat nemůžu a přijde to až to nebudu čekat, nejsem ta co tlačí na pilu a chce to teď hned a tady (to máme asi stejné).

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat