Žít si podle ostatních

By 9:00

"Co ti je, stalo se něco?"
....jedna obyčejná věta a tolik dokáže změnit...
...jedna věta, která člověka dokáže vyprovokovat k tolika různým emocím....
"Ne, všechno je v pořádku"...odpovíte, ale moc dobře si uvědomujete, že je to lež. Že lžete okolí, ale i sobě. Tolik byste si přáli, aby všechno bylo v pořádku, ale ono není....
...Zatlačíte slzu, spolknete knedlík v krku a nasadíte ten umělý úsměv.



Tolik byste si přáli žít ve své bublině. Zavřít se do svého světa a jenom existovat. Nádech, výdech...Pryč od okolních jevů, lidí. Pryč od problémů. Prostě jen chvíli nic neřešit. Nepřemýšlet, jestli je všechno správně a podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí - nebo snad podle toho, jak to chtějí ostatní?

Vždyť okolí to může s vámi myslet dobře. Ale co člověk, to názor. Každý vám říká něco jiného, každý vás přesvědčuje o něčem jiném. Každý vás vidí jinde a pro každého jste někým jiným. Stojí nad vámi jak stádo supů a klovou... myslí to dobře. Vy to víte. Ale... nějak si už nedokážete představit ten pocit, když vás to klování nebolí. A vlastně si dost marně snažíte vzpomenout čí jste, proč jste vlastně tady a kam jste chtěli jít pak.

Život je krásnej. To jo. Svoboda je krásná. To jo. Ale občas trpíte pocitem, že tu svobodu nemáte, že vás o ni všichni připravili. Svými názory. Svými představami. O vás.

Najednou nevíte, kam patříte, najednou si nejste jistí ničím. Tím, kým jste a co byste chtěli být, co byste chtěli dělat, protože to vlastně ani nejde - udržet si názor, když ho všichni zpochybňují. Sáhodlouze. A každý má určitou míru pravdy. 

Občas je neskutečně těžké se rozhodnout, co se životem, kam ho směřovat, co od něj chtít, když vaše okolí o vás dokáže rozhodnout nejlépe. Ale všichni jinak. Občas je hrozně těžké si udržet svůj názor, který je jedním zpochybňován, druhým podporován. A tak se dostanete do situace, ve které se začnete topit. Začnete o sobě pochybovat, přestanete si věřit a začnete se přesvědčovat o tom, že vlastně děláte všechno, ale v ničem nejste dobří. Že není jediná věc, ve které byste mohli vynikat. Rázem si začnete uvědomovat, že sice umíte tak nějak všechno, ale jenom napůl. Že není nic, co by vás charakterizovalo, že není nic, co by vám ukázalo správnou cestu..A co by vám dalo tu pomyslnou nálepku, která je důležitá. A kterou byste v této chvíli chtěli. Někam patřit.

Každý má úplně jiné představy o tom, kdo jste a co je pro vás dobré. Ale jak v tom všem najít stabilitu a jít tou správnou cestou, aniž byste neublížili vašim nejbližším, aniž byste neurazili vaše přátelé a zároveň jste si mohli sáhnout do svědomí a ujistit se v tom, že toto skutečně chcete, že teď jste vážně šťastní? Nejde to. Ale možná je lepší, když ustoupíte. Raději abyste trpěli vy, než aby se trápili ostatní. Uděláte jim službu. Kterou budete sice nesnášet, ale nebudete se aspoň proklínat kvůli ostatním....

Proč nemůžete být šablonový příklad - příklad z knihy. Člověk, co má určitě poslání, a tím posláním se řídí celý život - prostě se tak narodit a stejně tak žít. Tak, jak vás vidí ostatní a jak se vidíte vy. A nevybočovat. Nebýt ničím jiným výjimečný. Být předurčen k jednomu cíli.



You Might Also Like

4 komentářů

  1. Ty poslední odstavce jsou špatně. Není tvůj úkol ani problém dělat primárně šťatnými lidi okolo sebe. Je to fajn, když to přináší štěstí i tobě, ale v životních volbách prostě musíš jít a poslechnout svoje nitro. Klidně se někam na tři dny zavřít nebo vypadnout někam pryč a v klidu se ponořit do svého nitra a přijít na to, kdo jsi a kam chceš jít. Je fajn znát názory ostatních, když nevíš kudy kam, můžou ti dát tu fajn podporu když s tebou souhlasí, nebo dát námět k zamyšlení a třeba jiný úhel pohledu, když mají jiný názor. Ale nikdo nemůže očekávat, že bude šťastný tehdy, když plní přání představy ostatních o sobě, a ne svá vlastní přání a vlastní posouzení svých schopností a možností. Neříkám zase, jsou situace, kdy si něco hrozně přejeme, ale není to reálné a pokud si to sami nedokážeme uvědomit, můžou nám v tom pomoci právě ostatní. Sice blbý příklad, ale vezmi si superstar. Na druhou stranu jsou lidi, kteří jsou doktoři jen protože jsou rodiče, nebo protože rodiče chtěli a nepovedlo se jim to. Fakt se tím netrap a neřeš ostatní, protože jsou chvíle, situace a oblasti, kde prostě musíš být sobecká a myslet jen sama podle svého. A navíc když budeš sama vnitřně šťastná a spokojená, ostatní to vycítí a budou díky tomu taky spokojení a když ne, jejich problém :D Říkám ti to jako tvoje kamarádka a, se skromností mně vlastní, i jako téměř dostudovaná psycholožka :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. <3... netřeba slov. Más pravdu :)

      Vymazat
  2. Tyhle řádky jsou skvělé, i když vlastně smutné. Taky to tak občas mám, cítím jakýsi tlak na moji osobu ze všech stran a když se o ně pak svěřím slyším věty jako "jsou to malichernosti a ty si žiješ moc dobře, žiješ ve vlastní bublině a proto ti to přijde, jako něco hrozného"... Přitom to, jak se správně rozhodnout, abych byla po většinu svého života šťastná je snad to nejdůležitější a rozhodně to není nic malicherného... I přesto se neumím rozhodovat sama a taky ty názory a "klovance" poslouchám... Kdo ví, kam mě vítr v životě zavane...

    LifestyleBirdie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať tě zavane tím správným směrem ;) a ty klovance neboli :)

      Vymazat