Už vím, co jednou (ne)chci aneb pocit štěstí na čekací listině

By 10:00

Pamatuju si, jak jsem jako mladé pubertální pískle vysedávala v bufetu na gymplu, pojídala párek v rohlíku a všechny obtěžovala svými úvahami o životě: "kouřit začnu až po pátém dítěti... Ale plánuji jen dvě"... Haha, tehdy mi to přišlo jako vtip století... Rozumíme si. Tehdy to přišlo vtipné všem. Ach bože, ty časy. O 12let později mi daleko pravděpodobnější přijde, že dřív začnu kouřit, než si pořídím dítě. Cigarety nesnáším, ale taky jsem si užívala svých pět minut punku, kdy jsem svírala cigáro mezi prsty a připadala si důležitě. Kouřila jsem z trucu, z představy, že teď jsem jako drsná a že to se mnou něco mega parádního udělá. Cigareta. Bože. Nikotin ne marihuana...




Od té doby se taky spousta věcí změnila. Nechci děti, cigarety jsou jenom prostředek k dokazování toho, v jaké žumpě se zrovna nacházím, nechci mít jen kariéru, ale taky nejsem fanouškem domečku s muškáty na okně. A to nejenom proto, že mi každá květina uvadne nebo zplesniví. Nezvládám ani systém samozavlažovacích květináčů a muškáty jsou stejně hnusné. Od vidiny těch dvou až pěti dětí se změnilo všechno. Nejprve jsem chtěla kariéru, žádného může, protože šikovná holka si vždycky nějak poradí a muži jsou jenom k tomu, aby se drbali na kulkách a smrděli (zabte mě za takové názory). Pak jsem se taky upjala k myšlence, že budu žena v domácnosti a můj bůh muž mě bude živit. Jenže to asi ani nejde. Ne v mém případě. Na hledače zlatokopek jsem nenarazila, kariéru jsem nerozjela a vlastně jsem se tak stala typickou nudnou holkou, co má svého pána dokonalého, svou podřadnou práci, svou školu a milion svých problémů, které všechny v okolí hrozně serou. 

Jednou bych se chtěla vdát... Být ta nejkrásnější nevěsta a mít tu nejkrásnější svatbu. Na louce. V Provence stylu... Anebo princezna na zámku či bohyně pod Eiffelovkou... Jednou chci mít spoustu družiček a nejlepšího svědka - kámoše gejčíka,  který je prostě moje životní sluníčko. Jednou bych chtěla zažít tu nejromantičtější žádost o ruku a říct Ano. Nasadit si prstýnek, a pak ho všude ukazovat a říkat "pardooon, ale já jsem zasnoubená". Mít příjmení po svém muži, který by měl být tak trochu cizinec, abych se zbavila svého - ová, protože to je fakt hnus. Jednou chci mít manžela a společně jmění manželů... A taky spolu nemít děti. Za to ale spoustu zvířátek...Jsem totiž taková zvířecí máma. Před spaním si pravidelně prohlížím videa a fotky těch svých osmáků degů a každá první věta, kterou řeknu mamce do telefonu, je "Jak se mají holky?"...(bydlí zatím u našich).
Domeček a dokonalý trávník jsou taky nuda. Stačil by velký, moderní byt 4kk, kde bych měla šatnu a všechny boty na výstavce...uprostřed té šatny bílý gaučík, na kterém bych seděla a fňukala, že nemám co na sebe....jako vždycky. Chtěla bych mít spoustu kabelek a všechny pověšené a na očích. Nikoliv poházené po zemi.  Povrchní? Nemyslím si. Jsem perfekcionista zakoukaný do módy. A když už mám ráda pěkné věci, chci, aby měly svá místa. Svůj řád.

Taky bych toužila po práci, která mě bude bavit, která mě bude naplňovat, a u které se nebudu modlit, ať už šéf táhne do zadní části těla, a já můžu konečně odejít dom. Kde mě nikdo nebude limitovat v tom, kolik káv si za den uvařím nebo jestli už jdu popáté čůrat. Můj močový měchýř nemá rád řád. Stačilo mi to na praxi v advokátce, kde nejspíše bylo zakotveno heslo "klient nepočká, všechno ostatní ano". V té době jsem se ale naučila, jak být dobrý držák - ve všech ohledech. Jak vydržet hlad, žízeň, chuť, únavu...

Kromě toho všechno mám ale to největší přání - chtěla bych být šťastná. Protože můžete mít všechno na světě, peníze, práci, rodinu, chlapa...ale stejně po chvíli dospějete k pocitu, že by bylo fajn, kdyby si to všechno, co máte, někdo strčil do zadnice a dal vám na oplátku pocit opravdového štěstí, radosti a spokojenosti. Nic nemusí být dokonalé, vy nemusíte být dokonalí, ani nemusíte mít stovky tisíc na účtu či muže z katalogu či perfektní výsledky rozborů krve (žádný cholesterol, že jo..žádný zvýšený cukr), ale důležitý je ten jediný pocit. Za kterým se pořád honíme a honit bychom se i měli. Kariéra i značková kabelka počkají, ale pocit štěstí ne. Nikdy.Je ten nejhezčí.

Svoje vize o budoucnu už mám.. Konečně jsem dospěla do fáze, kdy vím, co jednou chci a co naopak nechci. Jen mě hrozně ubíjí, že když jsem si své priority ujasnila, všechno je to neskutečný běh na nikdy nekončící trať...i ten pocit "být šťastná", se tprve načítá. Ale načítá se tím dobrým směrem...načtený z 95%.

You Might Also Like

6 komentářů

  1. Cudowne zdjęcia! ❤️

    riwlawn.blogspot.com
    Mój blog

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek! :) máš pravdu, pocitu štěstí se nic nevyrovná, to potom jde všechno samo :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkně napsané. Taky mi to všechno kolikrát přijde furt dokola nekončící běh na dlouhou trať ale člověk musí být šťastný za svoje každodenní kroky a posuny dál a věřit že vysněné cíle přijdou brzy.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný článek. Konečně někdo, kdo není udělaný do dětí a kdo se těší až si je pořídí. Tak nechci děti. S tím bytem a šatnou s tebou naprosto souhlasím. Taky miluji vše vystavené, vše má své místo a vše má řád :) Cítím se pak o hodně lépe, že mám vše pod kontrolou. Taky si přeji ze všeho nejvíce být štastná. A na tom záleží. Je jedno, co v životě máš, hlavní je, aby ses cítila štastná a spokojená :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak každý ma svoje preferencie, tiež nie som zamilovaná do deti a zatiaľ si ani neviem úplne predstaviť aké by to s nimi bolo, teda naopak, viem si veľmi dobre predstaviť aké by to s nimi bolo :D. Ale ja verím, že sa vo mne raz materinský cit prebudí, myslím, raz by som potomka chcela, len mi príde, že sme tak časovo obmedzené a to je strašné. Chlapi to majú lepšie, do 40 alebo 50 rokov nechcú? Nevadí, veď ho môžu mať aj potom.... Zas na druhej strane, človek niečo chce alebo nechce a nakoniec môže byť všetko úplne inak. Ja som sa naučila veľmi nemyslieť na to, po čom by som túžila, pretože v mojom prípade to nejak nerobí dobrotu. Inak máš veľmi pekný kabát :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  6. Krasnej clanek :) a uplne se vidim v prvnim odstavci, kdyz jsem sedela v bufetu na gymplu, pojidala svuj kazdodenni parek v rohliku a vsem vnucovala svoje predstavy o zivote :D :)

    OdpovědětVymazat