Jak jsem se ze dne na den přestěhovala...

By 12:00

Ahoj!

Už dlouho vám slibuju článek o mém stěhování do Práglu. Asi bych na něj i zapomněla, kdyby mi jeden kámoš/známý/ten, co se vydává za fanouška/Zlý chlapec/Vzpomínka na Olmík a Ufonka, nezačal psát, kdy konečně bude nějaké to vysvětlení, proč se ze mně stala seriozní puťka, (tak to ani náhodou, kámo) která k večeři vaří omáčku a knedlíky (což jak poznamenal, není jídlo pro blogerky, a tak už asi nejsem blogerka, ale žena v domácnosti! :D haha! ale já jsem knedlíková už řadu let, jen se to o mně neví. Vzpomínám si, jak jsem ještě v Olo zůstávala na víkendy na bytě, a když tam nikdo jiný nebyl, po návštěvě fitka jsem se stavovala do Bertíka pro knedlík, k tomu si uvařila pytlík super kyselého zelí, a pak to všechno na posezení sežrala :D Ano, po tom tréninku ve fitku. A ano, když tam nikdo nebyl - cítila jsem se totiž trapně, že žeru jako dobytek, když jindy do sebe cpu ovesnou kaši a chia semena:D ) Nojo, mládí



No, ale teď k tomu, jak to teda všechno bylo? Praha mě lákala už několik let. Vždycky jsem toužila, že se sem přestěhuju, ale zároveň jsem se postupně sžila s tím, že kvůli Lukovi zůstanu v Ostravě. Pak se to ale stalo. Dostal nabídku práce, která se neodmítá, které se neříká NE - a ještě v Praze. Já byla pyšná a nejšťastnější na světě, ale ze dne na den zmizel a já zůstala v Moravskoslezském kraji sama. Na jednu stranu byl vztah na dálku super, na stranu druhou jsem se cítila tak nějak odstrčeně. Zapomenutě. V zapadákově. Bylo mi fajn, ale fajn takovým tím prázdným způsobem. Neměla jsem svoje klasické smutky ani stesky. Nebrečela jsem do polštáře. Mohla jsem se těšit na víkendy! A já se na ně neskutečně těšila. I ten náš vztah byl jiný. Ale všechna ta radost byla tak nějak prázdná. Měla jsem kámošky z práce, rodiče, babičku i osmačiska...ale nějak mi něco chybělo... A já se učila se osamostatnit, zůstat nezávislá, "svobodná" (jakože zadaná, ale zároveň jsem ten vztah brala tak nějak pohodově - žádné závazky na život a na smrt...a hroucení se z odloučení...snažila jsem fungovat jako samostatná jednotka a při nákupu v obchodě jsem už nekupovala fuet a korbačíky, pro případ, že by Luk náhodou přijel na návštěvu...protože jsem přesně věděla, kdy je mám koupit, protože přijede/kdy za nim pojedu já). Nevzdávala jsem to. To ne. Jen jsem se snažila mít nadhled.

A pak jednoho dne Luk přišel s nápadem společného bydlení a já souhlasila. Však jednou, časem. Uvidíme, co bude...nebudeme to hrotit. Názory a nápady se mění. Ne, že bych mu nevěřila, to vůbec, spíš jsem jenom věděla, že když si člověk věci plánuje a těší se na ně, nevycházejí. A já tomu dávala volnost...
Jenže některé příležitosti nečekají na to, až budete připraveni, budete mít lukrativní job a jistotu! A my dostali nabídku na naprosto úžasný byt, novostavbu, s garáží, kuchyní a myčkou (můj splněný sen). Byt má všechno to, co najít v Praze je skoro nemožné, pokud nechcete platit nájem kolem 20tis. A tak ani nevím jak, najednou jsme stěhovali miliony harampádí do toho našeho hnízda a koukali na hokej v televizi na našem super gauči s kožichem. Já se u toho vztekala, poučovala, popisovala situace a Luk se na mě jen pobaveně koukal a říkal "když myslíš/tak jo".... A víte co vám řeknu? Já to tady miluju! I když nemám ráda barvu naši postele, která neladí se skříní (půjde přebarvit...Kejta malíř už shání barvu :D), i když pravidelně zjišťuju, že jsem po návštěvě Ikei něco zapomněla. Ale nakonec mě vždycky potěší pohled na nový odpadkový koš, který jsem si vydupala, na sladěné ručníky v koupelně a hlavně pak na spokojeného Luka, který se cpe na gauči mým obědem, místo očí má srdíčka a občas mu nějaká ta těstovina upadne na světle šedý koberec...

....První společné nádobí....


Nějak moc ani nevím, jak jsem se tu octla, jak jsem se sem dostala...stalo se to tak rychle, tak neplánovaně a úplně mimo můj harmonogram, plán, rozpis (už jsem říkala, jak na všechno mám harmonogramy, že jo? :D ). A najednou se zase cítím potřebně, že mě něco naplňuje, baví. Že nemám úzkostné stavy, strach z budoucnosti (dobře - mám ho! Občas začnu šíleně panikařit, co se mnou bude, ale teď je to daleko mírnější a méně časté). Nepřipadám si zapomenutě. Najednou cítím, že někam a vlastně i k někomu patřím...a je to pocit, o kterém jsem snad ani nedoufala, že u mě nastane...Občas to jenom chce opustit svoji komfortní zónu a udělat krok do neznáma...

V Praze je tolik možností, co můžete dělat. Tady se nudit nedá. I na večerní procházky je tu tolik úžasných míst. Můžete žít kulturně, chodit na demonstrace :D , navštěvovat Food festivaly, nakupovat, chodit na narozeniny oblíbených obchodů a setkávat se se spoustou lidí. Když je pěkně, je tu Náplavka, když je škaredě, jsou tu obchoďáky (no, ony tu jsou i když je pěkně - je tam totiž klima)..A hrozně ráda bych udělala i nějaký blogový/instagramový sraz, zašla na pivko a pokecala!!!! Cooo?
.....Je tu všechno. Jsou tu fajn lidi. Je tu on. A náš byt. Celkem bez nábytku. Ale máme povlečení s plameňáky. A gauč plný polštářů. A dokonalej konferenční stolek (který jsem zas tolik neschvalovala, ale nakonec jsem z něj úplně hotová).

Btw: určitě se těšte na články na téma Home decor :) Já se už se na to plánování/nakupování a vybavování nemůžu dočkat!

You Might Also Like

7 komentářů

  1. Je to paráda, že jste v Praze spolu :) Stolek se mi líbí moc, tak si užívejte společné pražské bydlení

    OdpovědětVymazat
  2. To zní tak hezky :)<3
    Jsem zvědavá na ten home decor článek :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  3. Teda, to jste meli na byt opravdu stesti :) jinak, kdyz si teda konecne v Praze, tak bysme nekdy mohly neco podniknout :D :))

    OdpovědětVymazat
  4. Tvoje fotografie sú proste úžasné! Je ťažké odísť z tohto blogu! :)
    Skvelý článok, opäť, ako vždy. :))

    SYDNEY SLEEK BLOG-KLIK

    OdpovědětVymazat
  5. Žít v Praze musí být fajn, rozhodně pro mladého člověka. Já bych chtěla žít blíž Praze, tady u nás na Vysočině toho moc není kam zajít, není už co objevovat. S tím žrádlem po fitku to mám nápodobné :-) Blogerský sraz.. super :-D ráda bych tě poznala, když by mi to vyšlo.

    OdpovědětVymazat