Řeklo se týden...část I.

By 10:53

Řeklo se týden...týden společného bydlení...
Abychom si vyzkoušeli, jaké to je spolu bydlet...On chodící do práce, já střídavě šprtající a pracující! On miluje svůj klid, já zas svoji hysterii...Nevybrali jsme si tu nejlepší možnou chvíli - nervů v práci je spousta, učení tuna a času méně a méně, ale o to víc se můžeme přesvědčit, jak to vlastně s námi je...Buď jeden z nás vyskončí z okna/druhý ho vyhodí..anebo si uvědomíme, že nám to spolu pěkně klape...


Den první:
Obtěžkána loďákem, kabelkou a noťasem si dělám rychlé selfíčko u zrcadla! Mamíí, tatííí, já jedu na dovolenou!!! Moje první bydlení s chlapem! Juch! Zároveň mám ale trošku obavy – v naši smlouvě o spolubydlení (kterou jsem sepsala a společně jsme se u ní pohihňávali nad moji právnickou genialitou), bylo, že až přijedou stěhováci, má povinnost, od nich převzít věci a poskytnout mi azyl. Co když si to rozmyslí? Přijíždím do Ostravy a volám mu. „Jsem rád, že s tebou můžu být“ ozývá se z telefonu poněkud strojově. 3x to ještě zopakuje, ale za chvíli mi už otvírá dveře, bere kufřík a zkoumá, jaká další zavazadla ještě s sebou táhnu. Žádná! Prý jich čekal víc. Hurá! Bod pro mě! Článek I., bod 1 naši smlouvy splněn - stěhuju se, ale jenom trošku! Vyrážíme na společný nákup a já cítím zvláštní napětí, ptám se, zda je v pohodě. „Jsem rád, že s tebou můžu být“…opakuje celou cestu do nákupáku. Cajk. V pořádku. Pohoda. Věci už mám u něj, teď už mě nevystěhuje. Nechává mi přidělat klíče a po větě, co plánuju během týdne vařit, se značně uklidní. Na domácí stravu ho utáhnout umím! Všechno probíhá podle plánu, odpoledne mi utíká do práce a já zůstávám sama doma a šprtám. Potkávám záhadnou vílu jménem spolubydlící – v představování jsem machr. Nazvu se Kejtou, která to tu nepřišla vykrást, ale jde čůrat a teď tu vlastně na týden bydlí, ale je neškodná, jen občas bude vařit a uklízet...a masový vrah nejspíš taky není“..ehm..super :D Dělám asi božský první dojem!

Večer mizím na noční do práce a hrozně si užívám, že nemusím cestováním trávit 40minut, ale jen 10! I kdyby to spolubydlení neklapalo, mám to aspoň všude blízko – 5minut do největšího nákupáku, 5 do drogerky a 10 do práce! Joo..! #ZeŽivotaHolkyZVesnice



Den druhý:
Ráno se budím a úplně cítím, že to je přesně to ráno, kdy jste na sebe pořádně pyšní, jak krásně jste se vyspali. Pocit lepší jak po nejlepším sexu v životě a spokojené chrochtání nad pohodlností postele! Trošku mě jen tíží fakt, že až odejde do práce, budu muset zase začít šprtat. Žádné orgasmatické válení v posteli dokud k ní nepřihniju...ach jo. Život není fér.
Podávám mu svačinku do práce, vrazí mi pořádného hubana a utíká vydělávat prachy! Doufám, že na moje nové prsa a prodloužení vlasů :D Sedám si do postele, sepisuju článek na blog a připadám si hrozně hustě – můj muž je v práci a já jsem tu teď královna všech královen. HA!
Pomalu vytahuju učení a začínám přemýšlet, co bych kde mohla uklidit – rozumějte: já jsem ženská posedlá úklidem a on je chlap…o pár minut později už leštím poličku na lampičku. Snad si toho nevšimne. Je to trapné, se mu nasádlit domů a uklízet mu tady :D ale když já si nemůžu pomoct – byl tam kruh od hrnku…však on si toho nevšimne!! „Zlatooo? Tys mi tu utírala prach?“ ..“nenenenenene…noo, ale jenom trošičku“ :D Sakra! A mám po ptákách!

Odpoledne utíkám na nákup – ať má můj drahoušek teplou večeři a dezert k tomu. Přežereme se. Na tanečních lekcích mě šíleně píchá v boku a nemůžu popadnout dech! Na první lekci! Tam, kde se učíme blues a waltz! Chce se mi spát, jsem protivná a on se vzteká, že neumí kroky. Super dvojka. Domů jdeme nasraní. Následuje pětiminutová tichá domácnost, která končí polštářovou bitvou, kdy po sobě ječíme, jací jsme vocasové a smějeme se tomu jak vemena! Následně se udobřujeme nad obrovským lavorem těstovin o půl 11 večer a zapíjíme hektolitry vína. Usínáme šťastní, opilý a přežraní jak dobytci. Aha, tak o tom je to manželství.  Navzájem se neodsuzujeme, že pod námi pomalu, ale jistě praská postel.


Den třetí
Vstává o půl 5 a kráčí do práce. Na chystání svačinky mu sere bílej tesák. Trošku škodolibě mu oznámím, že vstávám až o 4 hodiny později a v 10 se uvidíme v práci. Haha! Po jeho odchodu čumím do stropu a nemůžu usnout. Asi mi tu chybí.
Po zazvonění budíka se letím zkulturnit. A pomalu se chystám do práce. Ještě třikrát se vrátím s tím, že jsem nechala na stole kolečko od hrnku, a musím ho vyleštit, že jsem si všimla posmrkaného kapesníku na zemi, nebo zda jsem nenechala nikde válet svoje bombarďáky po babičce. V práci mě dusí a já chci brečet, ale u něj nemůžu, že jo. Doma bych si pobrečela i nad zlomeným nehtem a nad válkou v Sýrii, ale před ním bych měla krotit své hormony a dělat, že mám všechno na párku! Po práci mizím do nákupáku a kupuju si pytel kyselých bonbonů a čipsy. Začínám si připadat hloupě – před chlapem by si člověk asi neměl léčit komplexy jídlem. Snažím se ty prasárny nacpat na tajňáka do kabelky, aby to neviděl, ale zjišťuju, že jsem si s sebou vzala tu nejmenší kabelku na světě! Naštěstí mi stihne obojí sežrat ještě dřív, než si začnu uvědomovat, že bych měla žít zdravěji. Usínáme u Californication a oba doufáme, že se zapomeneme probudit, a zaspí svoje odpolední moderování. Smůla. Utíká mi do práce, pomalu vytahuju zákon a najednou slyším sama sebe, jak chrápu..
Dalo by se říci, že mi po pár minutách začíná chybět. Na jeho noční příchod se chystám fakt poctivě…sprcha, oholit hnátičky (doma bych si je neholila tak měsíc - proč taky - zkouškové!), laškovně se usadím na gaučík ve svém pyžamku s mývalem a dělám, že moje pleť je tak dokonalá a řasy tak dlouhé, i když jsem právě vylezla ze sprchy a důkladně se odlíčila (a zase nalíčila). Muž přichází z práce a pozdraví mě slovy, že je to hrozně pěkný, když přijde domů a někdo tu na něj čeká. Tváří se jak zamilovaná holka. Jsem dojatá. Za odměnu mu chystám večeři  a ptám se na typicky kliše větu – jaký si měl den, drahý? Teď totiž cítím, že můžu, že je perfektní příležitost vypustit něco tak příšerného z tlamy. A tak si vzájemně popisujeme svoje dny jak ty průměrné párečky v amerických filmech, které nemají nic lepšího na práci, než si sdělovat, jak k obědu sežrali sendvič!


Den čtvrtý
Neznám lepší probuzení než v objímákovi...irituje mě, že mi celou noc krade peřinu! To se zbláznil, přece mi nebude táhnout na kopejtka! Ale já jsem holka šikovná - já si poradím, a tak mu ji vždycky roztomile vyškubnu a následně nás zakryju jak mrtvolky na pitevním stole a spí se dál... Ráno se mě ptá, zda si dám kafe (rozněžněná z toho, jak se o mně někdo tak stará, přitakávám - co na tom, že kafe už nějaký ten týden nepiju..je to prostě hezký...i když mám podezření, že mně by přišlo roztomilé, i kdyby donesl mrtvou krysu a řekl "zlato, donesl jsem večeři". Následně na mě nahý vybafne z koupelny, když jdu na záchod (BAFiky BAF)..akorát trošku problém. Nejsem to já, ale spolubydla. A tak se z něj ofiko stává Pan Uchyl! Při odchodu do práce se mě ptá, zda mi nevadí, že už musí jít (jen ať hezky pracuje - umělý prsa už na mě čekají). Po zabouchnutí dveří nastavuji odpočítáváni času do chvíle, kdy ho zase uvidím. Těžko říct, zda už mi ten jeho podivně hezký humor chybí...nebo si jenom plánuju, jak dlouho ještě můžu být absolutně asexuální - sedící v hromadě prázdných obalů od čokolády, obložená zákony jak obložený chlebíček, s umaštěným drdolem na hlavě a s řasenkou ještě z minulého dne...To společné bydlení má něco do sebe!


.....pokračování příště!

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Společné bydlení není jednoduché a jeho začátky jsou většinou složité. Pamatuji si, když jsem se před pěti lety stěhovala ke svému přítelovi, teď již manželovi. Prvních pár dní jsme byli jako na trní, ať nevyvedeme hloupost. Dalších pár dní přišlo rozjímání jestli ano nebo ne. Pak jsem se ujala domácnosti a jako paní domu ji začala organizovat a podle sebe. Manžel to překousával ale pak si zvykl. Teď po pěti letech nás to čeká znovu. Jen s malou změnou, že se stěhujeme do vlastního domečku. Kdežto, předtím jsme bydleli s jeho rodiči.

    OdpovědětVymazat
  2. Neskutečně jsem se u toho článku bavila :D Tak ať vám to vyjde! :)
    Sim in the Bubblegum

    OdpovědětVymazat