Photodiary 2.3 The worst goodbye ever

By 16:20

A je to tady...
...hrozně moc by mě zajímalo, jestli někdy přestanu brečet, ale zatím mám dojem, že asi ne :D Přiznávám...jsem hrozná citlivka a každá větší změna se mnou neskutečně zametá...a minulý víkend pro mě skončila jedna z největších etap mého života - loučení s Olomoucí. Původně jsem víkend měla trávit doma, ale na poslední chvíli jsme se  olomouckou bandou dohodli, že si uděláme rozlučkový víkend...a jak to tak bývá, neplánované akce jsou ty nejlepší :)
Co vám budu říkat - ze začátku se mi nikam nechtělo. Ne proto, že bych se netěšila, ale proto, že jsem tu chvíli snažila co nejvíce oddálit..

Ok, Ufonku. Měla si pravdu. Našla jsem ještě jednu použitelnou skupinovou fotku :) Ivošek, já, Ufonek, Poky a Stará
V pátek večer jsem dojela do Olmíku (po kolonách na dálnici a vytopení v Ostravě a Olomouci jsem opravdu měla chuť vyhodit cheesburger z mekáče z okna (taková ta forma vzteku, když se moc vztekat nemůžete, protože řídíte), kde jsme se sešli se spolubydlícíma, jejich protějšky, bývalou spolubydlou Starou a Verušákem....

Když se vám utopí Ostrava

Co vám budu říkat..když jsem opouštěla gympl, moc mě to nepoložilo - nutně jsem potřebovala změnit prostředí a nástup na výšku přišel v tu nejlepší možnou chvíli. Nepopírám, že mě to mrzelo, ale s těmi, se kterými jsem se chtěla bavit, jsem zůstala v kontaktu i nadále...
Ale rozlučka s výškou - to je úplně jiný level. Zatímco někteří brali Olmík jako místo, kde studují, já ho vždycky považovala za domov :) Místo, kde si můžu dělat, co chci, kde jsem samostatná a nikdo mě z průseru nevytáhne. Ani maminka. Ani tatínek. Za těch 5 let jsem se neskutečně osamostatnila, změnil se mi pohled na svět a i já se dost podstatně změnila s čímž se stále někteří nedokážou smířit. Bylo to 5 nejhezčích let a i přes nervy se školou, jsem za tato léta neskutečně vděčná. Seznámila jsem se s hromadou skvělých lidí, a i když někteří už z mého života odešli, jiní se tam drží stále a nejspíš i držet budou....SNAD! Našla jsem si kámoše, které doufám už budu mít na celý život..budoucí družičky na moji svatbě a také svědka :D Taky budoucí sousedy a spolupracovníky..

Kus moji hlavy a ti moji♥
Co vám budu říkat - pokud jste člověk, který poslední dobou není zvyklý pít alkohol a jeho páteční strava je složená z jogurtu na snídani a mekáčovského cheeseburgeru na oběd,asi musíte počítat s tím, že po dvou panácích začíná být veselo..jako třeba návštěva kebabu v županu, kdy jsem na divně koukající lidi pořvávala "co čumíš?" "Závidíš mi můj župan?" či tančení na ulici. A tím to nekončí..lehce po půlnoci nás nenapadlo nic lepšího, než udělat "soutěž" v hodu dalekém kebabem..z kebabu se nakonec vyvinula těstovinovo-kuskusovo-kořeněná bitva, kdy jsme po sobě začali házet všechny zbytky jídla, které nám na bytě zůstaly..a co neskončilo na nás, skončilo na ulici...do postele jsme pak uléhali s neuvařeným kuskusem ve vlasech, kakaem na oblečení a sušenou bazalkou ve spodním prádle :D Celé naše počínání doplňovaly neskutečné záchvaty smíchu a průpovídky typu "Sypu si popel na hlavu" (a ono to bylo kakao) či "Padá grilovací koření, něco si přej.." (ne, opravdu nechtějte vidět ten bordel, co po nás zůstal nejen na balkóně, ale i na ulici)
Večer jsme zakončili hodinových dojemným zpěvem a vzpomínáním....celkem se divím, že na nás nevyběhl žádný so sad soused, ale asi vycítili, že toto je naše "naposled".


V sobotu jsme po překonání ne zrovna přátelské kocovin zamířili na klasickou obchůzku Olomoucí, kdy jsme nevynechali dětské hřiště ani kavárny...já všechno fotila jak japonský turista a vybavovala si všechny ty vzpomínky na poslední pětinu mého života....
Ehm...bylo zvláštní sedět u stolu, dlabat dort a povídat si o tom, jak někteří z nás nastupují od prvního do práce, jiní si zrekonstruovali byt se svým protějškem, další odjíždějí na druhý konec světa či na rok na Erasmus...každý míříme úplně jinam (jenom já stále nevím, kam mířím :D), rozprchneme se do různých koutů republiky (světa) a už se nadále nebudeme setkávat u sporáku v kuchyni, nebudeme chodit na cigárko na balkón a už vůbec se nebudeme prát o společnou koupelnu, kdy vyhrává ten, kdo rychleji vyběhne...taky si nebudeme vzájemně vyčítat, kdo udělal bordel v kuchyni, a kdo dal do myčky pánev od vajíček..divný...


Bude mi smutno i po těch našich divných květinách na balkonku

Někdo brečí, někdo hraje Pokemony :D

Jen tak si ležknout na dětském hřišti

:D Nene, my nevyrosteme! Nikdo z nás! NIKDY!








Olomoucká ZOO...místo, na kterém jsem byla minimálně 5x a stejně se sem ještě několikrát vrátím... ale to asi říkat nemusím, myslím, že jste si už všichni všimli, že jsem na Zoologické zahrady hrozně ujetá...:)


Jeden z nejoblíbenějších podniků - Café Laféé

Moji budoucí svědci ♥ Oba :D teda pokud se někdy (za sto let) vdám!

"Mějte se a smějte se"..


V sobotu večer jsme se se Starou přesunuly k ní - do Litomyšle, kde jsme spolu trávily naše mladá léta :D (prvák), obrážely plesy, vinárny a bylo nám fajně. 
Ačkoliv jsme původně zamýšlely udělat nějakou párty, nakonec jsme zůstaly doma, otevřely víno, nacpaly se jídlem, kecaly a koukaly na horor - Sinister 2... vůbec nevím, proč stále na ty horory koukám, když vždycky akorát řvu, nadávám a schovávám se pod peřinou :D 

Když vás mají lidi rádi a vítají vás u nich doma :)

Jojo, všechno to, co se mi povedlo za poslední měsíc sundat, jsem zase tímto víkendem nabrala :D Ať žijou tloustnoucí víkendy




To nevymyslíš..:D Autobus i kus auta tam jsou záměrně :D prý to je umění :D :D





Shrnuto, podtrženo? Přála bych si nebýt emotivní :D Všechno mi tak hrozně bude chybět... všichni mi tak budou chybět..i ty věčné hádky o to, které prase po sobě nezvládlo umýt nádobí :D
Ale zároveň každý konec znamená začátek něčeho nového a já jsem hrozně zvědavá, co mě čeká v následujících dnech, měsících, letech..
Nevím, co pro mě budoucnost přichystala, ani trošku netuším, jakým směrem se vydám, ale vím, že to může být cokoliv, kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv.. nejsem ničím omezována a o to více jsem otevřená zajímavým zítřkům, které mě sice děsí, ale co by to bylo za budoucnost, kdyby z ní člověk neměl ani trochu strach, že?
Takže Olmíku papa a dost pravděpodobně Praze zdar! Jednou. Brzo. Třeba. Anebo taky ne?



You Might Also Like

9 komentářů

  1. Ty nápoje ve džbánkách vypadají velice lákavě! :)

    KOSMETIKA PŘÍRODNĚ

    OdpovědětVymazat
  2. Je super že jsi tam našla skvělé a životní přátele. Život jde bohužel dál a musím říct že i mě chybí ta léta kdy jsem byla na mé první střední na intru, což jsou nezapomenutelná léta. Zažila jsi pěkné věci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Život jde dál, vzpomínky zůstanou :)

      Vymazat
  3. Super clanek, uplne te chapu, me ceka pristi rok maturita a mame bezvadnou tridu a nedokazu si predstavit, ze se s tema lidma potom uz skoro neuvidim... Ale to je holt zivot no :) Jinak od Litomysle bydlim kousek, tak jsem tam na zamku uz parkrat byla, ale tohle "umeni" opravdu nepochopim, vypada to hrozne :D
    Lovely imperfections

    OdpovědětVymazat
  4. Achjoooo..já nechci aby ses loučila s Olomoucí, potřebuju tě tam, budeš mi šíleně chybět <3 :´-(

    OdpovědětVymazat
  5. Opravdu nádherný fotky. Koukám, že si umíte užívat léta. A určitě se s nima ještě spoustu krát uvidíš, jen už to asi nikdy nebude takové..ale na tom není nic špatného :)

    OdpovědětVymazat
  6. Koukám, že to byla pořádná párty :D
    eLblog

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle asi nikdy nezažiju, pocit loučení a smutku, škola mi dává hodně, ale jak dojíždím a jsem jen na tři roky je to úplně něco jiného. Věřím, že ti to muselo dát hodně do života a závidím ti ta studentská léta:) Jinak super párty, občas takovej bordel taky děláme :-D


    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat