Photodiary 1.6 RadioStar

By 17:56

Přeji krásný středeční den:)

Ano, ano, je to tak, byla jsem v rádiu. Celý nápad, že by se mnou mohl být na Kiss Morava rozhovor, (jakožto s blogerkou z Moravskoslezského kraje. Ačkoliv se považuju spíše za lifestylovou blogerku, rozhovor se  nesl na vlně fashion&beauty) se zrodil už před několika měsíci, ale k realizaci došlo až teď.:)

Ještě před tím, než se začnou zase objevovat anonymní komentáře typu "To je náhoda, žes byla v rádiu, kde pracuje tvůj přítel", bych jenom chtěla poznamenat, že opravdu za vším co dělám, nestojí můj přítel a už vůbec nerozhoduje o tom, co a kdy se bude v rádiu vysílat:) Ale i tak je moji neskutečnou oporou, a i když si kolikrát navymýšlím různé akce, vždycky je ten, co mě podpoří a stojí při mně:) Takže děkuji za pochopení a teď už pojďme k jádru pudla/dogy/čivavy:)

Rozhovor měl být původně předtočený a ve středu 9.3. ve 12:00 měl jet záznam. Nakonec se však všechno změnilo a s Mončou (moderátorkou, která mě "zpovídala") jsme se dohodly, že to raději necháme živě.


Moje pocity? Snad se neztrapním před maminkou a tatínkem (a jak jsem pak zjistila, tak i před babičkou...život není fér, já bych rodince ty počítače zakázala) a snad nezačnu koktat. Nervózní jsem ale kupodivu moc nebyla (snad jen z vidiny toho, že mi brzo upadnou nohy z nových lodiček, které jsou mi, jak jsem ve středu zjistila, tak trochu malé). Možná za to mohla únava nebo vědomí, že jsem si odpovědi na všechny možné i nemožné otázky, které by mi někdo mohl položit, pravidelně odříkávala při řízení (abych náhodou za tím volantem neusla) nebo ve sprše (sprcha je pro mě nejvíc inspirativní místo, nejenom že si v ní vždycky odříkávám otázky na zkoušku, ale taky si vymýšlím, co si další den oblíknu, jaké budou moje plány na týden a tak). Vzhledem k tomu, že jsem o rozhovoru věděla už pěkně dlouho, měla jsem dost času se psychicky připravit (a nepobíhat po pokoji s kyblíčkem).


Rozhovor byl nakonec ještě více pohodový, než jsem čekala. S Mončou jsme si perfektně sedly, kameraman a mediální konzultant taky nebyl k zahození :) a otázky mi sedly jak prdel na nočník (i když nad otázkou "jídlo nebo chlap" jsem musela trošku podumat). Kromě módy, stylu, kosmetiky a trendů jsme taky probraly "Proč si lidi fotí jídlo" (protože je jídlo mnohdy fotogeničtější než člověk - jako upřímně řečeno - raději po ránu vyfotím svůj jogurt s ovocem než sebe, stejně jako sklenička na baru je fotogeničtější než hlava v záchodě a třídenní kocovina :D) či věčný "fenomén" jménem "ponožky a sandále". Taky jsme prodrbaly můj život (najednou jsem si připadala jak nějaká celerbrita - někdo chce vědět, kdy jsem dostala první pusu a maminka, která by dotyčného hnala válečkem na těsto, to není:).


Po půl hoďce pokecu mi bylo líto, že to končí a nemůžu se o "slepičárnách" světa vykecávat dokud mě nezačnou bolet panty (*Uživateli Ústní pant se to (ne)líbí*).
Já to říkám pořád - já jsem se pro to předvádění narodila. Už od dětství pořád něco zkouším (buď jsem před každým pořád tančila nebo zpívala  nebo recitovala. Nebo jsem chodila do dramaťáku, hrála v divadle,...).
Jenom doufám, že mi ta teatrálnost půjde stejně hezky i před tím soudem, až tam jednou budu stát v kostýmku a obhajovat vrahy. Ale v té době už budu seriózní děvče. Žádné fotoblogy o návštěvách Zoo :(


A nějaké shrnutí na závěr?
Myslím si, že takový rozhovor je obrovská zkušenost a možnost si vyzkoušet, jaké to je odpovídat na otázky "před publikem". Celkově se domnívám, že ačkoliv to byl spíše přátelský pokec o módě, kosmetice a prohřešcích v těchto odvětvích, i tak  šlo o dost velkou věc a nervy zkrátka pracovaly. Potrénovala jsem si, jaké to je zápasit s trémou (kupodivu jsem ji ale moc neměla), jaké to je mluvit a nejenom psát... A zároveň jsem si  tak trochu zabruslila mezi tím, co odpovědět, abych řekla všechno podstatné za nejkratší možnou dobu a zároveň neprozradila nic příliš osobního.

Velkou radost mi taky dělá fakt, že videa se mnou natočená mají poměrně dobrou sledovanost (na Facebooku rádia), za což jsem fakt šťastná:)
Celkově si myslím, že to všechno dopadlo dobře - nijak zvlášť jsem se neztrapnila (nevysekala se na podpatkách, nepoprskala mikrofón, nezačala mutovat ani koktat...).
Žádné nelichotivé anonymní komentáře jsem nedostala (přátele, ale neberte to jako výzvu to teď "napravit" :D Konstruktivni kritiku NA MOU OSOBU beru, ale útoky na moje blízké a osoby z mého okolí bez lítosti mažu)
Vyzkoušela jsem si, jaké to je být "celerbritkou" na jedno odpoledne (na jednu hodinu), a teď už zase můžu zalézt do ústraní a pokračovat ve svém tajném, nudném a taky ještě trošku anonymním životě, který mě baví čím dál tím víc :)



A shrnutí obsahu rozhovoru? 
Ponožky do sandálí nenoste. Černým kalhotkám pod bílé kalhoty se vyvarujte (existují bezešvé kalhotky v tělové barvě), kritiku lidí, kteří nosí sluneční brýle i v zimě, si raději odpusťte, protože nikdy nevíte, co za tím stojí - a problémy se zrakem jsou opravdu přednější než honění módy a stylu. A taky mějte na paměti, že ne každý den je dobrý den, a někdy se prostě stane, že člověk nemá obleček jako ze žurnálu, protože třeba zaspal, ráno bylo krásně, ale nemohl čekat, že během dne začne sněžit (proto ty odhalené kotníky) nebo že někdy prostě přijde bad hair day a neuděláte nic. 

Mějte rádi módu, hezky se oblékejte, pečujte o sebe...a nezapomeňte, že v jednoduchosti je krása, ale občas je třeba být ještě krásnější :)

Hezký den:)



You Might Also Like

11 komentářů

  1. To je moc hezký článek. Je skvělé, že jsi byla v rádiu. No a s těmi brýlemi souhlasím. Já jsem světloplachá a nosím je často, ne abych něco maskovala, ale aby mne nebolely oči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Děkuji, Marti :) Ano, máš pravdu. Sama vím, že někdy prostě přijde alergie či cokoliv jiného a ty brýle si člověk zkrátka nasadit musí. Jenom co nechápu, je, že pak mají všichni tendence komentovat a kritizovat..

      Vymazat
  2. článek o rozhovoru se mi líbí, ale nejvíce ten konec. :) hlavně u toho že každý den není dobrý... jsem si úplně vzpomněla na profesora, který se nás ptal, proč říkáme dobrý den, když ostatní ten den mít dobrý nemusí... :) Mimochodem máš supr halenku <3

    http://somethingbykatep.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Ano, pan profesor měl pravdu:)
      Uvědomila jsem si to, když v úterý ráno napadl sníh a já musela do práce. popadla jsem první oblečení, co jsem našla a šla oklepávat auto, ať dojedu. Když jsem po práci zamířila do obchodáku, prodavačky na mě koukaly, proč mám proboha sněhulky a vypadám, jak vypadám, kdyz je venku teplo (ale ráno nebylo, no :D)

      Vymazat
  3. Fíííha, no tak to gratulace..třeba časem nějaký vlastní pořad..? ;)
    A hele, Kiss Morava stojedna-jedna efem =D je moje dětství a mládí, na tom jsem frčel den co den (to ještě nebyli žádní jůtůbři - a ty vlastně nesleduju ani dnes, brrr) a pokaždé, co se vracím za rodinou, tak doma přelaďuju rádia na stojedničku =D.

    PS: v zimě holé kotníky neodpouštím i kdyby to slunce ráno svítilo sebevíc =P

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by bylo snové..třeba jednou :D A děkuji:)

      Ano, ano :D taky vzpomínám na mládí, kdy jsme si nechávali hrát písničky na přání a kdo neposlouchal Kiss, byl hrozně out :D By mě nenapadlo, že jednou tam budu :)

      Vymazat
    2. ;) haha, sny se plněj..celkem často O:-)

      Vymazat
  4. Ty jo, gratuluji k této příležitosti :) musela to být skvělá zkušenost :)
    eL

    OdpovědětVymazat
  5. Hezký článek, to shrnutí nakonec mě pobavilo :) je to všechno pravda, no těhlech módních přešlapů se stejně Češi nezbaví, na jaro teď budou zase ponožky v sandálích :D
    www.getmovincz.blogspot.com

    OdpovědětVymazat